ale noří se občas rádi do chorobně porušeného vědomí, kam
se rád zahleděl i pronikavý zor Rich .• Weinera; takto
souvisí tato družina s výpravnými i lyrickými koncepcemi
psychologie nadrealistické.

Psychologický román individuální a individualistický
ustupuje mravoličné próze sociální. Nadobro se odvrátila
pozornost od dušezpytných monografií o výjimečných a
samotářských povahách, které se vyloučily ze své doby a
jejích společenských forem. Naopak se těší básnické i
čtenářské pozornosti primitivistické typy pudových dětí
přírody, vyrůstajících daleko od civilisace v nejprostších
společenských formách; oba mistři básnické prózy ze dvou
generací, Iv. Olbracht a Vlad. Vančura, ukojili s velkým
úspěchem tuto dobovou potřebu obnoveného rousseauismu,
onen vbájetvorné oblasti heroické idyly loupežnické, tento
v okruhu odzbrojující prostodušnosti lidových bloudÍ!.
Vedeni zkumnými metodami vědecké psychoanalysy,
obracejí se mladší psychologičtí spisovatelé k lidskému
podvědomí, které se projevuje ve viděních, ve snách, v davovém
běsnění a v projevech chorobné pohlavnosti. Vedle
Vančury osvědčili při tom silnou analytickou vlohu zvláště B.
Klička, Mil. Nohejl, Jan Weiss a Eg. Hostovský, zabraní
většinou dokrisí pohlavnosti, ale nezapředení přece
výhradně do psychologie podvědomí; proto uznávají a pěstují
pevný tvar výpravný, který opouštějí stoupenci
nejkrajnějšího křídla dušezpytné iracionálnosti.

Jejich směr se nazývá programně surrealismem a
důsledně se uplatňuje hlavně v lyrice, nejčastěji tam, kde
shodně s primitivismem, zavládajícím i v současném
výtvarném umění, váží svou básnickou látku ze vzpomínek a
představ infantilních. Surrealisté čerpají jako vyznavači
Freudovi výhradně ze šachet podvědomí, Qdkud se k nim
hrnou v nekonečné psychické melodii představové tlumy,
na první ráz nesrozumitelné asociace, nespořádané
vzpomínky, sexuální tužby a metafory. Básníci si sami
teoreticky ukládají trpnou povolnost pouhých zaznamovatelů
těchto poselství z pravé skutečnosti psychické; nedbají o
tvarové zvládnutí, uměleck.é učlenění, slovem o tvůrčí
aktivitu. V lyrice, kde surrealismus vedle svého vůdce Vít.
Nezvala zastoupen K. Bieblem, Fr. Halasem, Vil. Záyadou,
dosáhl tento směr hojnějších uměleckých úspěchů než ve
výpravné próze; tu jej s Nezvalem uplatňují Ad. Hoff·
meister, K. Konrád a ve svých počátcích Jiří Mařánek.

585