kracie stanulo Národní osvobození (1924-1938; znovu od
r. 1945), vedené legionářským novinářem Lvem Sychravou
(* 1887), seskupující kolem sebe legionáře, pokrokové
učitelstvo a zbytky rozpadlé strany realistické; pozoruhodná jest
v něm kritická činnost Fr. G6tze. Hlavním orgánem strany
národně socialistické se stalo České slovo (do r. 1944; od r.
1945 jako Svobodné slovo). Povzneslo se zvláště za vedení
Karla Zdeňka Klúny ('~ 1883, t 1942 v Terezíně),
významného i jako divadelního kritika; vedle něho pracovali v kulturní
kronice »Českého slova« Jindř. Vodák, Jos. Hora, Emil
Svoboda a J. B. Kozák. Oblibě se těšila Horkého Fronta
(1927-1938), kde redaktor osvědčoval přednosti svého
dravě feuílletonistického pera. Politicky bezbarvá a názorově
kolísavá Tribuna (1922-1928), orgán českých židovských
asimilantů, upozorňovala na sebe příspěvky Šaldovými,
M. Pujmanové-Hennerové, Jos. Kodíčka, V. Nebeského. Z
myšlenkového ovzduší předválečného pragmatismu vyšlá
družina sociálně reformních liberálů, kryjících se autoritou
Masarykovou, našla svou tribunu v Lidových novinách (od
r. 1945 jako Svobodné noviny); ty si za redakce
Heinrichovy a později E. Basse zachovaly samostatnost úsudk:u
a svým spolupracovníkům zaručovaly značnou svobodu
názoru. Politickými články vtiskoval jim pečeť Jaroslav
Stránský (* 1884) a historik Hubert Ripka ('x, 1895), kulturní
rubriku na vysokou úroveň přivedl Arne Novák a ve feuilletonu
dodával jim rázu K. Čapek. V rozhodných chvílích politických
ujímal se zde pera zvláště Ferdinand Peroutka (;; 1895) , který
si získal mocný vliv již jako vydavatel politického a
kulturního týdeníku Přítomnost (od r. 1924-1938, od .r. 1946
s názvem Dnešek). Vzdělal se u západoevropských zvl.
anglických publicistů a projevoval jasný a střízlivý pohled do
přítomnosti. Havlíčkovskou výsadou jeho jest jadrný,
plastický sloh a živý jazyk; v tom znamená pro českou
žurnalistiku obdobu K. Čapka. Ze svých statí sestavil knihy:

Jací jsme (1924), Boje o dnešek (1925) a Ano a ne (1932);
od r. 1933 vydával dílo z politických dějů od převratu,
Budování státu (do r. 1939 4 sv.), skvělé v charakteristice
vůdčích postav, stran i proudů.

BásIŮctví české od světové války.

Posledním hromadným projevem českého básnického
ducha před válkou byl »Almanach na rok 1914« (v. v.).

598