Dramatika Medka vyznačuje smysl pro živou aktualitu a
sklon k duchaplným debatám; postavy jeho mužů neseny
jsou vědomím mravní odpovědnosti. V dramatě o 3
dějstvích Plukovník Svec (1928), aksakovské tragedii
legionářského hrdiny, jenž se sám zbavuje vlastního života, aby
zachránil mravní život rozkládající se armády, rozřešil
svůj úkol s tak působivou a lidovou naléhavostí a s tak
markantní plastikou typů, že dokumentárně významná hra
rozpoutala bouři souhlasu i odporu, jejíž výstřelky
zparodoval Medkův přítel V. Dyk ve hře »Napravený plukovník
Švec«. V dramatě Srdce a válka (1930) vyhnáno jest trpné
hrdinství československého dobrovolníka do krajnosti
s tragedií bratrskou, zadrhnutou zrádným ženstvím.
Královská hra Jiří Poděbradský (1934) překládá do krajů a
mravů XV. stol. starosti a krise mladé ČeskQSlovenské
republiky.

Z téhož látkového okruhu jsou vyváženy i děje Medkovy
románové legionářské pentalogie. Po předehře Ohnivý
drak (1921), vyšetřující podmínky revoluce politické i
mravní, následují čtyři díly rázu spíše letopiseckého, v
nichž do tří postav, Jiřího Skály, Jana Budecia a Josefa
Perného, položil básník spíše názory než osudy vlastní;
romantické zápletky lásky, vybíhající často v dobrodružnost,
lemují děje válečné i politické. Ve Velkých dnech (1923)
stojí v popředí utvoření čsl. legií a bitva u Zborova; v
Ostrovu v bouři (1925) občanská válka na Rusi,
konsolidační síla vojska českého a vítězství u Bachmače; v
Mohutném snu (1926) osudy skupiny penzenské a hrdinská
tragedie Švecova při nastoupení cesty Sibiří k Tichému
oceánu, což se pak dovršuje v Anabasi (1927). Epická vlna
se chvílemi vysoko vzdouvá, i kde běží o rozklad původního
legionářského idealismu skepsí, únavou, resignací a hlavně
socialistickými doktrinami ruského komunismu. Ale živel
diskusní dusí proud výpravný; protiváhou této přebujelé
složky jest Medkův zvláštní dar zhušťovati nositele ideí do
plastiky životních typů českých a ruských.

Rozmarnou a humorně ironisující paralelou k románové
pentalogii Medkově jsou dva romány, podávající
»satyrskou« obdobu ke kronikám legionářských hrdinství a
návratů: Legenda o Barabášovi aneb Podivuhodná
dobrodružství kapitána Mojmíra lvánoviče Barabáše a Jozefa
Jelítka, sluhy jeho (1932) a Nanking (1936), sršící vtipem
a skvělé v typisující povahokresbě. Ze života legií jsou
čer
604