Richard Weiner (* 1884 v Písku, t 1937 v Praze) byl
povoláním chemik, ale po světové válce, která jím rozvratně
otřásla, věnoval se výhradně novinářství hlavně v
»Lidových novinách«, jejichž pařížským dopisovatelem (se
značkou rd) zůstal skoro až do smrti; nejcennější památkou
jeho publicistiky na sklonku války, za říjnového převratu
a pak při mírovém jednání jsou feullletony Třásničky
dějinných dnů (1919).

Lyrická dráha Weinerova vychází v Ptáku (1913) a v
Usměvavém odříkání (1914) z laskavého vitalismu, sho·
vívavého k věcem a lidem a oddávajícího se pokorně
radosti ze světa. V Rozcestí (1918), které vzniklo již za
válečnou přehradou, obnažuje smutek své kořeny a bez
přetvářky se otvírají propasti zmučeného a zoufalého srdce,
které z reality prchá do neskutečnosti a v temnotách
půlnočních hledá svůj domov. Od tehdejška se Weinerova
poesie zabořuje do hloubek podvědomí a nachází inspiraci
hlavně v halucinacích a ve snech. V Mnoha nocích (1928)
a v Zátiší s kulichem, herbářem a kostkami (1929) se stává
Weiner důsledným básníketn surrealismu, který jen v
Mezopotamii (1920) na čas spočinul v idyle.

Jeho próza se béře týmiž cestami. Kniha vlídného a
kladného humanismu Netečný divák a jiné prosy (1917), na
jejíž analytickou metodu vydatně působil kubismus a
unanimismus předválečné Francie, vyšla až po Líticích)
povídkách o vojně (1916), signalisujících obrat k podsvětí
běsů. V tomto autentickém, dušezpytném dokumentu
světové války se zabýval Weiner problémem dvojnictví,
podvojných stavů duševních, komplexu neuvědomělých vin,
rozpolceného vědomí, a to místy ve výpravné objektivaci,
jaké nedosáhl v pozdějších pracích: Škleb (1919),
Lazebník (1929), Hra doopravdy (1933); prostřední z těchto
knih označil ne neprá vem jako svou poetiku, ježto v ní
subjektivně přednesl a vedle toho povídkově zpředmětnil
zásady svého mystického surrealismu.

Básníci, vyzrálí za války, kteří doposud byli zde
charakterisováni, hlásili se otevřeně pod prapor individualismu.
Prožívali lidsky, politicky i básnicky světovou válku
především jako velký osvobozovací akt národně politických
dějin a spíše s lítostí než se sympatií sledovali její sociálně
revoluční doprovod. Avšak velice záhy se i v poesii
přihlásily názory opačné, zdůrazňující v životě i v umění
inspiraci sociální, vítající nadšeně převraty třídní a klonící se

606