votnými pohledy do dělníkových osudů. Brzy procítá v
Horově bytosti dualismus, jejž uzavřel v duchu Komenského
do protikladu, vepsaného do názvu knihy Srdce a vřava
světa (1922): unaven velkým městem prchá do přírody, ze
společenských zápasů okřívá v intimitě domova, nad
pochybnými výboji revoluce sní o spravedlivé harmonii mezi
lidmi. V Bouřlivém jaru (1923) doznívá jeho lyrika
prole'tářská a revoluční, ale pak v Italii (1925) se oddává básník
naplno smyslové a dojmové obrodě nejen přírodou, ale
i starou kulturou; při tom jeho výrazová linie klasicky
tuhne, ač pod ní kvasí a víří plnokrevný život. Struny ve
větru (1927), do nichž inspiračně zasáhly horoucí zážitky
v sovětské Rusi, vyjadřují za stálého dialogu smyslů a
myšlenky básnické dumy o vesmíru a čase. Spiritualisace,
zapřádání se do snů, tuch a odvěčných otázek se stupňují
v dalších sbírkách, podávajících občas komentář k růstu
a k změnám básníkových politických názorů. V posledním
svém tvůrčím období obrací se J os. Hora více a více do
oblasti kosmické. Neznepokojuje ho jenom po máchovsku
metafysický děs z pouhé snovosti bytí lidského, ale poutá
ho především problém času, »bratra jeho srdce«, v němž
se uskutečňuje dění a růst duševní; vesmír, prožívaný co
nejintensivněji ve své mnohosti i dynamice, stává se hlavní
inspirací jeho lyriky. Tak dovršuje Horova lyrika českou
poesii kosmickou, vedoucí od Máchy a Nerudy přes
Vrchlického k O. Březinovi. Ač Hora často zpřítomňuje
halucinaci, náměsíčnictví, sen, přece jeho vesměrné básnictví
jest konkrétně hutné a dramaticky vzrušené. Pozdější
sbírky Horovy jsou: Deset let (1929), Tvůj hlas (1931), Dvě
minuty ticha (1934), Tiché poselství (1936) a úchvatná
zpověď vnitřního pobratření s Máchou Máchovské variace
(1936). Svazeček balad Tonoucí stíny (1933) svědčí o
láskyplných vztazích k Sovovi; snová hebkost baladických
osudů staví baladika Horu přímo v kontrast s baladistikou
Wolkrovou. Svůj ne otřesitelný vroucí vztah k národu a
k vlasti vyjádřil v knize z bolestného r. 1938 Domov (1938)
a přenesl jej do oblasti symbolické v poesii návratu Jan
houslista (1939) a v čistě spiritualistické sbírce Zahrada
Popelčina (1940); druhá sbírka je osnována kolem
představy smrti a posmrtnosti, k níž člověka donáší čas. Dílo
Horovo uzavírají pohrobní Zápisky z nemoci (1945), Život
a dílo básníka Aneliho (1945) a Proud (1946), v nichž
nemocný básník náznakově i s krutou pravdivostí
bolest
609