statnými cestami došel k sociálnímu zpředmětněni a
zároveň k baladické hutnosti Wolkrův o málo starší vrstevník
Jan Čarek (* 1898 v Heřmani u Písku), pěvec jihočeské
země, venkovské půdy, ztraceného domova. »Bezzemek
smutný«, jak se sám nazývá, teskní ve Vojně (1920) nad
vytržením mladistvého domobrance z domácích kořenů,
pak v Chudé rodině z Heřmaně (1924) a v Temnu v
chalupách (1926) nad nemožností návratu venkovana
ztraceného v městě do rodné vsi mezi pokrevné bratry, aby
posléze ve Smutném životě (1929) a Hvězdách na nebi (1934)
resignoval a vybudoval si v nitru zjasněný svět venkova
podle obrazu své touhy; v Svatozáři (1938) pokusil se jej
přenésti do oblasti posmrtné, kdežto V zemi české (1942)
vrací se zase melancholickou vzpomínkou do míst, z nichž
vyšel. Horoucí a při tom zatrpklý Jihočech se úmyslně
soustřeďuje k venkovskému světu s koloběhem rolnické
práce; se zemitou příchutí podaná příroda, plastičnost
typických postav, sklon k baladičnosti ve zkratkových
příbězích chalupníků, řemeslníků a vojáků prov~zejí jeho
produkci, přísně se vyhýbající okruhu erotickému. Své hrdiny
hledá si Čarek na samém pokraji venkovského proletariátu,
ztotožňuje se s nimi a tak dochází k podobnému
unanimismu jako Wolker a nalézá pro něj výraz velmi originální.

Sociálně politický problém světové revoluce či
humanitního vývoje k společenské spravedlnosti rozštěpil
básnickou mládež na dva tábory; kdežto Wolker stanul v
»Devětsilu«, hájícím nutnost bezohledného zápasu třídního,
náleželi jeho dva málo starší lyričtí druhové, Josef
Chaloupka a Bartoš Vlček, k smírlivě evoluční družině »Hosta«.
Josef Chalonpka (* 1898 v Brně, t 1930 sebevraždou tamže)
přidával v prvotině Vzplanutí (1920) k průměrnému
naturismu a vitalismu svých rovesníků prudký zážitek
děsivého smutku. Podlehnuv v knize Před vítězstvím (1922)
vlně proletářské, nalezl se v baladickém cyklu smrtného
zasvěcení Kamarád mrtvých (1922) a v lyrickém Hlasu a
mlčení (1923), zasvěceném smrti a věčnosti. Matná
odtažitost ho neopustila ani v jeho poslední knize Tvůj bližní
(1927), kde s útlým a nervním humanismem se snaží
proniknouti do osudů a duší lidí trpících a ponížených. Bartoš
Vlček (* 1897 v Růžďce u Vsetína, t jako učitel v Lipníku
n. B. následkem válečného zranění 1926 v Brně) byl básník
nesplněné touhy po splynutí s přírodou i se společenskou
pospolitostí, stále mučený rozpory mezi snem a
skutečno
613