ukrýti své jméno pod pseudonymem, svou osobnost za
kmenovým kolektivem, své individuální city za sociálním i
třídním hořem krajanů pobeskydské pánve ostravské; také
básnický sloh jeho, hutný a střídmý, gnomicky zaostřený
a prostonárodně plastický s občasným sklonem k baladické
zkratce, jde ve stopách Bezručových, od něhož se liší
důsledným užíváním nářečí.

Pokud tito básníci revolučního socialismu prozrazují za
hromadnou citovostí a třídním vzdorem soustavnější
myšlení, připínají se jím k dialektickému materialismu. Jím
ve všem čelí lyrická skupina katolických idealistů, kteří
připjali svůj vývoj přímo k Březinovi, a to k Březinovi
»Tajemných dálek« a »Svítání na západě«, kde se básníku
dostalo mystickým zasvěcením přímého prožitku Boha a
tím osvobození z pesimistického ilusionismu. Hledají
především osobní spasení za bezprostředního styku s osobním
Bohem; vedle očisty duše znepokojuje je úsilí o posvěcení
země; oduševnělými symboly se snaží vyjádřiti toto drama
uskutečňující se milosti. Vedle návratu k metodě
symbolické ukazuje také jejich záliba v slavnostní dikci, jejich
sklon k metaforické zdobnosti, jejich volba uzavřených
forem rytmických a strofických, jak přilnuli k prvotnímu
Březinovi a jak opustili dráhy české lyriky ražené
expresionismem a poetismem. V jejich čele stanul

Jan zahradníček (* 1905 v Mastníku na Moravě),
vynikající překladatel románů a zvláště lyriky HOlderlinovy a
Rilkovy. Zahradníčkova cesta, zna.čená knihami: Pokušení
smrti (1930), Návrat (1931), Jeřáby (1933), Žíznivé léto
(1935) a Pozdravení slunci (1937) vzestupuje z nížin
psychického naturalismu, zalitých mlhou úpadkovosti, do
končin, kde vládne smrt a neodbytná touha po pí, ale
brzy se básník propracovává statečně ke
křesťanskému pojetí smrti a věčnosti, jež mu poskytuje naději na
vykoupení a obrození v Bohu. Očistiv se takto, nachází
kladný poměr k světu, k němuž ze své samotářské cely
vzhlíží zprvu nesměle, aby se posléze v extasi chvály a
lásky rozezpíval o kráse země a domova, oduševnělého boží
přítomností. O tom svědčí i kniha Korouhve (1941), kde
domyslil problematiku svého rodu a v stejnojmenném
oddíle ;;věřuje svůj těžce zkoušený národ do ochrany jeho
svatých patronů. Ve sbírce Pod bičem milostným (1944)
vyzpíval svou pozdní erotiku smyslovou, zabarvenou
duchovně a mysticky. Žalm roku dvaačtyřicátého (1945), barokní

622