režijní, ale i měnivé etapy své divadelní politiky vyložil
Hilar v knihách složených z časových statí: Divadelní
promenády (1915), Boje proti včerejšku (1925) a Pražská
dramaturgie (1930).

Z her c ů se vystřídaly v době první republiky zhruba
dvě generace; z pokolení povojanovského, podléhajícího
namnoze diktátu Hilarovu, vynikli: Karel Vávra
(18841931), technicky bezpečný představitel složitých povah;
ušlechtilý deklamátor Bedřich Karen (vl. B. Fremmr,
"" 1887) ; nervní a subtilní Eduard Kohout (* 1891). Do této
generace náležely herečky: Růžena Nasková (roz.
Nosková, * 1884), pronikavá představitelka zrajících a zralých
žen; Eva Vrchlická (* 1888), dcera básníkova a sama
lyrická básnířka; a útočně temperamentní Jarmila
Kronbauerová (* 1895). Z pokolení mladšího, jež živě, kladně
i záporně reagovalo na zásady Hilarovy, přišel s legiemi
do Prahy Zdeněk Štěpánek (* 1896), občas heroisující,
jindy dušezpytně prohlubující tlumočník lidového mužství;
jeho protějškem jest Hugo Haas (* 1901), rozmarný a
posměšný komik. W olkrovská generace uctívala předčasně
zesnulou Jarmilu Horákovou (1904-1928) jako herecký
prototyp efébské dívky; Olgu Scheinpflugovou vyznačuje
naproti tomu vitalita, divadelnicky tvárná, nepatetická a
živočišná. Z herců brněnských vynikl vedle Otty Čermáka
(* 1882) především suge~tivní Josef Skřivan
(19021942); z hereček vedle citově teplé Emmy Pechové (* 1869)
tragédka Zdenka Grafová (* 1886).

Z k rit i k Ů, kteří pro nedostatek odborných listů
(»Jeviště« zal. Ot. Fischerem a J. Vodákem žilo jen v 1.
19201922) psali do denních listů, byli vůdčími osobnostmi:

J. Vodák, Oto Fischer, M. Rutte, v »Lidov)'ch novinách«
Josef Kodíček (* 1892), vzdělaný po západoevropském
básnictví dramatickém, vynikající pohotovostí úsudku
ostrého, někdy bezohledného, a Josef Trager ("" 1904), odborník
ve vědě o divadle.

Z předválečných směrů dra mat i c k é h o b á s nic tví
dlouho ovládal impresionismus, tu příchuti naturalistické,
onde zbarvení symbolistického. Ten byl stálým východiskem
J. Mahenovi. Jiří Mahen (vl. Antonín Vančura, * 12. prosince
1882 v Čáslavi, t 22. května 1939 v Brně), syn staré selské
rodiny evangelických hloubalů, povoláním profesor, pak
novinář a posléze knihovník v Brně, zasáhl do divadelního
života jako dramaturg brněnského »Nár. divadla« vL 1918

632