(1925), freudovsky prohloubené variaci na Dostojevského
,;Zločin a trest« o vrahu marně se domáhajícím odsouzení.
Hra je nasycena temnou důvěrou v lidové kolektivní
svědomí jako v -instanci nejbezpečnější. To platí také o
Langrově dvoudílné hře Dvaasedmdesátka (1937), v níž k
psychologické rekonstrukci zločinu použil stejně duchaplně
jako účinně motivu divadla v divadle. Nejlepší své tvúrčí
síly pak soustředil v legionářské hře ze Sibiře Jízdní hlídka
(1935). Tou si Langer uhájil čestné místo mezi českými
poválečnÝmi dramatiky, uzavřev do málomluvné a přitom
výrazně plastické tragedie mužného bratrství českých
legionářů na Sibiři uprostřed bolševické přesily v několika
skladných typech mravní síly, jež rozohnily československé
vojáky k činům hrdinství. Vstoupiv do etického okruhu,
který mu dlouho zůstal odepřen, a použiv úsporné techniky
svých dramatických začátků, vytvořil kolektivistickou a
unanimistickou »Jízdní hlídkou« protějšek k
individualistickému »Flukovníku Švecovi« Rud. Medka.

Mravoličné drama společenské postupovalo cestami,
které naznačilo impresionisticky neucelené drama Mahenovo
i zborcená groteska expresionistická a kterou nastoupil
i Fr. Langer svým nenáročným figurkářstvím a shovívavým
optimismem. Kdežto ideové pojetí v dramatě postupně
chablo stejně jako básnický vzlet a satira pozbývala
účinnosti, vynikali autoři, zpravidla divadelníci z povolání, nad
své předchůdce kresbou postava znalostí divadelní
techniky.

Divadelní zpravodaj »Lidových (i »Svobodných«) novin«,
Edmond Konrád (* 1889), autor klíčového románu Mámení
po převratu (1935) _ dospěl k prvnímu spíše látkovému než
uměleckému vítězství v rodinné tragedii z legií Návrat
mládí (1923). Z jeho četných dalších her, dovedně
kombinovaných a zpravidla zatížených debatami planě
duchaplnickými, jsou pozoruhodnější: tragikomedie současných zmatků
manželských Komedie v kostce (1925), dramatická
chvalořeč smírčího poslání matčina v rozvrácené rodině !fvočna
(1932) a apoteosa techniky ve službě lidskosti Caroděj
z Menlo (1934), posvěcená geniu Edisonovu. Konrádův
o málo mladší vrstevník Vilém Werner (* 1892), dlouholetý
tajemník vinohradského divadla, vstoupil na jeviště jako
spisovatel s pronikavou znalostí divadelní techniky,
zastíraje pevnou stavbou postav nedostatek hlubší psychologie
a živým zájmem o aktuální otázku ideovou skrovnost svých

639