smysl pro otázky etické i společenské, klidná snaha po
výrazovém oproštění jsou patrny ve veškeré výpravné
produkci posledních válečných a prvních popřevratových let.
Nejprve podali představitelé starší generace romanopisců
dúkazy o svém dozrání: naturalista K. M. Čapek-Chod;
z realistů K. Scheinpflug a E. Sokol; teprve nyní vyvrcholil
impresionismus Fr. ~rámka a tehdy dorostly dvě
spisovatelky psychologické pronikavosti, impresionistická A. M.
Tilschová a etická B. Benešová, k velkým románovým
kom
posicím.
"
Avšak současně se přihlašovalo mladší pokolení
spisovatelů, stojících právě mezi 25.-35. rokem, jejichž opožděný
vývoj byl vyvážen zkušenou zralostí. Propracovali se
vesměs od individualismu k hromadnému pojetí života a k
sociální složitosti. Pohrdajíce životní výjimkou, usilují o
případy typické a obecně platné pro přítomnost, ne bez
občasné sn.ahy vytušiti mravní a společenské útvary
budoucnosti. Zavrhují zdobnost v podáni a strojené úsilí o
odlišení; leží jim na srdci především tektonické prvky epické
prózy, klid a rovnováha v podání, přirozená shoda s
vytříbeným jazykem hovorovým. Tyto znaky pojí v jednotu
osobnosti umělecky a názorově tak růz~orodé, jako jsou
Ivan Olbracht, Marie Majerová, Vojtěch Mixa a Marie
Pujmanová, jejichž první velké úspěchy spadají do poslední
doby válečné.

Ivan OlbrJ1cht (* 6. ledna 1882 v Semilech, vl. jménem
Kamil Zeman) jest syn Antala Staška; otcův živý zájem
sociální vedl syna, když vystudoval práva, do redakcí
dělnických listů, nejprve sociálně demokratických ve Vídni,
pak komunistických v Praze; od r. 1945 je sekčním
šéfem ministerstva informací. Prvotina Olbrachtova,
povídky o tulácích a cirkusácích, O zlých samotářích (1913),
je kniha živelně pravdivá a dušezkumně intuitivní. V
monografickém románu slepce sžíraného žárlivostí, Žalář
nejtemnější (1916), uložil si Olbracht tuhou kázeň
předmětnosti a determinismu. V rozsáhlé skladbě o duševním
dvojnictví v rámci válečného románu s prokresleným
divadelním prostředím, Podivné přátelství herce Jesenia (1919),
obsáhl širou oblast českého života, v němž složitá a přísná
umělecká duše roste prací, přátelstvím a láskou k obětavé
spanilosti mravní; do hrdinova dvojníka vložil Olbracht
mnoho z revolučního kvasu, jemuž nejen dobrodružným
svým srdcem podléhá, ale i propagačně jako novinář slouží.

641