sázky jako rehabilitaci Tylovu proti upiatému stanovisku
generací pohav1íčkovských.

V~ecky tyto zevní rpodněty rozezvučely v nitru
Svatopluka Čecha silnou strunu; náleželi Josef Kajetán Tyl

k o k v, "V k' d v 'h 1· ,

autorum, ten JIZ v otcovs em ome poma a I
vytva
řeti onen vlastenecký idealismus, v němž mladý Sv. Čech
kotvil a jejž, obohativ jej o myšlenkové prvky
měšťanského svobodomyslnictvÍ i demokratismu, sám vytrvale
obnovoval. Vzpomínaje v zanícené básni »První struna«
(v »Nových písnÍch«) svého jinošského rozhodnutí pro
službu a věrnost českým obrozenským ideálům a spojuje

1 . v, v, v, 1 k' 'k b

ve ml pnznacne postavy naSI v astenec e romantl y s oso

, 'h '1 'h b' 'h ., v

nostl sve o ml ovane o otce, » ezeJmenne o vOJma cety

svaté«, zařazuje J. K. Tyla takto:

»Když zajala's mé srdce, Slávy dcero,
a Dějin blesk mi zaplál v časů šero,
kde předků laur se kryl;

když Havel heslo své mi v duši hřímal
a pěvec Ohlasů mne sladce jímal

a Jablonský a Tyl -«

Na věci nemění nic, Že Tyl tu stojí na místě posledním
a že se mu nedostalo karakteristiky ani tak hutné jako
jeho protivníku a protichůdci Havlíčkovi; o upřímnosti
Čechovy úcty ke spisovateli v chlarpectví tak horlivě
čítanému pochybovati nelze. Bylo by však také omylem,
kdybychom tuto vlasteneckou a čtenářskou úctu k oblíbenému
autoru let 50. a 60. ztotožňovali snad s jeho vlivem na
mladého Sv. Čecha, tolik literárně zavázaného Kollárovi
i Palackému; o přímém působení Tylově na Čecha mluviti
nelze. Ani v onom látkovém okruhu výpravné pr6zy, kde
se Čech setkal s Tylem, v životních příbězích »kandidátů

I . b V' v, h f' Vl k' l'

nesmrte nostl«, vy OCIVSIC za antomem ume ec e s avy

a bohémského dobrodružství z kolejí občanské
pravidel
28