47

zbožným, trpělivým, každodenně čtyřikráte tebe
navštěvujíc ne celých šest měsíců. *)

Hutten: A pravda! Ježto ty jsi mne velice
trýznila, až se mně to hnusilo, tím pilněji jsem
studoval. Avšak poznávám úmysl tvůj:
poukazuješ na toho svého obránce, který naučil
tě téhle řeči, jíž posměšně obtěžuješ tvrdíc,
že činíš lidi pilnými a nadanými.**) Pravda-li
však, co on o dobrodiních tvých připomíná,
proč jsi mně rovněž nedala lepší zdraví, an
praví, že kdo jednou z čtvrtodenní zimnice
se pozdravil, bude tak zdráv, jako nikdy před
tím. Avšak já po celá ta léta od odchodu
tvého stonal jsem stále brzo tou brzo onou
chorobou.

Zimnice: Ježto nepojala jsem úmyslu tebe
opustiti, a kdykoliv od tebe jsem odešla,
odcházela jsem vždy s předsevzetím zas se
navrátiti. Nyní však neukážeš-li mně k nějakému
pořádnému domu hostinnému, vůbec tebe
neopustím, a ať se zlobíš, jak zlobíš, pobudu
u tebe celých šest oeb sedm roků.

Hutten: Avšak já, jako onen kardinál, budu
za tři groše obědvati a střídmě žíti.

*) Bylo to roku 1509, kdy Hutten po přepadení
od lupičti Lotzových v Greifswaldu nalezl v domě
Eckberta Harlemského v Roztokách vlídné a pečlivé
přijetí.

**) Dle zprávy Gelliovy byl to filosof Favorinus,
jenž měl zálibu v paradoxech: chválil Thersita,
velebil zimnici.