Zimnice: Avšak já tebe učiním labužníkem,
že zatoužíš po té a oné lahůdce mnou
podrážděn.

Hutten: Pak ti ná krk naženu lékaře a
zejména toho osvědčeného Stromera. *)

Zimnice: A lékaře, a Stromera! Jako bych
neznala tvou povahu, že raději bys chtěl celý
rok stonati, než jednou neb dvakrát tu
protivnou rebarboru užívati neb dvě špetky
čemeřice. Proč pak· raději nepoženeš na mne
toho slavného doktora, který vida v stolici
nemocného zrnko ovsa, myslil, že pacient
polknut celého koně.

Hutten: Toho se musím vystříhati; nyní vš sk
povedu tě zas k jiným hostitelŮ;m. A ježto
nechceš nic míti s těmi rozmařilci, pojď tudy
za mnou; půjdeme k těm mnichům, kteří
líbezně vůbec žijí, což dokazuje, že jsou
vypaseni a rozhýčkáni, žijíce příjemně a libě,
prodlívajíce ve svých ceHách, zřídka odcházejíce
k tělesnému cvičení, což, jak se mi zdá, tobě
vadí. Víno však pijí a ryby pojídají do sytosti.
To by byl vhodný útulek pro tebe.

Zimnice: Tam mne nedostaneš; poslouchají
zpovědi starých bab a jsou vyučeni v
říkadlech, jimiž mne odhánějí, jak mne spatří.

*) Jindřich Stromer, dfivěrný přítel Huttenfiv
a humanista, platil za nejlepšího, lékaře své doby.
Vystupuje též v níže uvedeném dialogu Bulla.