69

Bulla: Co pravíš? Muž vznešený, jejž
nesmírně Lev povzne.se, provede-li čin svůj
započatý.

Hutten: Kéž by už povznesen visel!

Bulla: Proč, on protonotář apoštolský, ba
i biskup, kdyby nebyl se ze skromnosti příliš
zdráhal?

Hutten: Pro ten zločin, že se odvažuje
mužům dobrým příkoří chystati.

Bulla: Dobrým mužům, pravíš? A tím myslíš
Luthera?

Huttcn: Arciť.

Bulla: V nebezpečném toneš bludu.
Poslechneš-li mne, jeho neb~zpečenstvím
zmoudříš, a, jak se říká, jiné bláznovství budeš míti
na mysli.

Hutten: Nuže pověz, bezbožnice, pravdu
mlu)liti jest bláznovství?

Bulla: V jistých případech ano; když bez
vybídnutí někdo ji mluví před těmi, kteří jí
nechtějí slyšeti, v záležitosti nenávist budící.
Přestaň s ním, máš-li rozum.

Hutten: O Lutherovi mohl bych umlknouti,

o svobodě nikterak. Proč jsi se odvážila
vložiti 'na ni ruku svou bezbožnou? Proč jsi se
odvážila toho? O tom spolu se musíme
dorozuměti, jaké máš právo na svobodu
Německa, abys na ni směla ruce "Vztáhnouti?
Jaké mtiš právo, dím?

Bulla: Právě to právo, které mám nad každým
svým poddaným.