Hutten: Že jsi mně neuškodila ty, jež
zamýšlíš zhubiti mé přátely a vyhladiti společnou
svobodu?

Bulla: To jsem nezamýšlela; co jsi slyšel,
řekla jsem žertem.

Hutten: Avšak tahle ztýrána a rukama krutě

trápena tvýma.

BuIla: Vskutku, že až sesinala.
Hutten: Zhyň, ihned zhyň!

BuIla: Ustaň alespoň na chvíli a poslyš mne:

tento čin velké nepřátelství by ti mohl zjednati.

Hutten: Jakých lidí?

Bulla: Předem celé' kurie římské.

Hutten: Jejím přítelem nikdo řádný býti
nechce: rád jsem jejím nepřítelem.

Bulla: Pak kurtisánů veškerých.

Hutten: Ani jejich nepřátelství není ml
nemilo; co však chceš na rtlně jiného?

BuIla: Nic, než abys mne nechal.

Hutten: Nevhodně věc tak důležitou
protahuješ; tu máš jednu!

Bulla: Kde jest tak dlouho pomoc pro mne?

Kde zbožnost? Kde úcta náboženská? Stále
méně a méně uctivě, jak se zdá, bulI si tu
váží. Kde zrádný Eck, který mne do takových
útrap přivedl a pak opustil? Přispějte mně,
křesťané, na pomoc!

Hutten: Nepřispějí vědouce, že špatné
zásluhy máš o Krista, víru a náboženství.

Bulla: Pomozte, slyšte mne, zbožní Němci,
má-li vás Kristus slyšeti.