86

Hutten: Až dopočtu se příslušného počtu;

tu máš!

BuHa: Běda, běda!
Hutten: Drž!

BuIla: Běda!
Hutten: Drž I

Bul1a: Milosrdenství a slitování!
Hutten: Tedy přece měkneš?

BuIla: Jak bych neměkla pod tvými ranami?

Nejsem už ani živa ani mrtva. Ejhle zas jsi
mne ranil. O právo kanonické, o dekrety a
výtečné rozsudky papežské!

Hutten: Co křičíš dále ještě? Nezakázal jsem
ti to před éhvm k vůli oněm starcům?

Bulla: Ale bolest mne nutí zapomenouti i na
ony starce i na sebe samu.

Hutten: Přece, tu máš ránu: neboť proč
pak jsi raději vzývala ty 'hlouposti, raději ty
papežské rozsudky než právo a spravedlnost.

BuIla: Tedy, o právo, o spravedlnosti!
Hutten: Drž!

Bulla: Ještě nyní?

Hutten: Ještě: neboť nemůže býti lepšího
práva a spravedlnosti než jsi-li ty dobře bita!

BuHa: O bída neodvratná, že ranami tak
hynu; hanba zrádnému Eckovi, který mne
těmto útrapám vydal.

Hutten: Věru to jest divno, že ty, která
můžeš vše, nemůžeš způsobiti, abych tebe
ranami netloukl. Dále však proč bojíš se ran
nesmrtelna jsouc?