89
vají; ti, kteří v předu na koních klusají, jako
kočky již vyhlížejí: vidím, že na tebe se hrne
pohroma, mám naději, že budeš násilím
přinucen, ty, od něhož ničeho ani prosbami ani
slibováním odměn dosáhnouti jsem nemohla:
hle, hle!

Hutten: Přispějte, svobodní, přispějte,
mužové, o věc vlasti se jedná, o obec jde; 'lálka
již tu doutná; pomozte, kdožkoliv chcete býti
svobodnými, zde dobro tak znamenité dá se
získati; zde vládci jsou vyháněni, zde otroctví
se ruší. Kde pak jsou ti mužové svobodní,
jestli tedy vůbec nějací jsou ť A kde jsou
výteční lidé, oni proslaveni mužové? Kde jste,
náčelnici národa? Proč jste se sem nesešli,
abyste se mnou pospolu společnou vlast
osvobodili od této záhuby? Zda někdo jest, jenž
otročiti neumí, jemuž hnusí se poroba, jenž
po svobodě prahne? Slovem, jest tu nějaký
příkladný a skutečný muž? Kde jste vy, kteří
nedávno na Turky jste se hnali, jakoby ni·
čem ne Bully nebyly většími nepřítelkami
Německa? Slyšeli: vidím stotisíc lidí, se svým
hostitelem Františkem v čele: bohům díky!
Německo nabylo zraku a chce býti svobodno.
Co pak vidíš tedy, stvůro Lvova?



Bulla: Mnoho lidí, kolik nikdy dříve
pohro
madě jsem neviděla.

Hutten: Stačí-li pak to proti tvým
kurtisánům?