to~

věděti, kterou to ctnost m/níŠ. z které pra·
mení se šlechtictví?

Kupec: Válečnou, trvám.
František' : My slíš statečnost?
Kupec: Arciť.

František: V tom se shodujeme také, ale
co jest statečnost?

Kupec: Myslím mužnost za právo bojující.
František: Tak jest vskutku. A vždy budu
považovati za zásadu ostrovtipnou, že
přirozenost jest jediná a všem společná. ale že
právě nejstatečnější jest nejurozenější.

Kupec: Neupírám.

František: Co však toto? Připouštíš, že
nejvíce sluší se knížatům bojovati za právo, avšak
že dovoleno jest to ne pouze jim, když
předem jsem dokázal, že třeba jsou na prvním
místě, přece nejsou jedinými šlechtici?

Kupec: Připouštím, avšak pod tou
podmínkou, abyste vy bojovali k jejich rozkazu a
nechápali se zbraní dle své chuti!

František: Jestliže by však nikdy
nepřikázali, jako nyní zřídka přikazují - neboť
vidíme, že dnešní knížata německá hlavně
k svému vlastnímu hledí prospěchu, kdežto
o blahb všeobecné jen malokteří se starají p
dovolil bys, abychom také bez jejich rozkazu
za právo bojovali?

Kupec: Pak ano.

František: A jestliže by někdo nyní na tobě
spáchal bezpráví, pokládáš za spravedlivé,