r 25

Hutten: A Cyrus, *) z králf1 pohanských
nejkřesťanštější, kladl mezi zaměstnání
nejkrásnější a nejnutnější rolnictví a válečnictví,
jež my po celý íivot provádíme; Plato však
velí, aby mládež nabývala zkušenosti válečné
a nařizuje, aby dospělí lidé ihned se oddali
vojenství.

Kupec; Mohli bychom snad konec tohoto
učiniti, abychom se dostali konečně k jiným
lupičům?

František; Učiňme konec!
Kupec; A můžeme se spřáteliti?
František; Spřátelme se!

Kupec: A lze hovor tak ukončiti, že, kdyby
oba stavy stále povinnosti své konaly, vy byste
byli šlechtici a my mohli bychom se státi
ušlechtilými: žádného mimo to rozdílu není?

František: Tak i já smýšlím, neboť i my
měli jsme svůj počátek.

Kupec: Jaké by však nastaly poměry, kdyby
mohlo býti vyhlazeno záští, které nás rozlučuje?

František: Myslím, že i to by se státi mohlo:
neboť já alespoň jednou učiniti zamýšlím to,
k čemu mne tento Hutten neustále pobízí,
abych seč jsem, radil stavu našemu vstoupiti
v přátelství s obcemi svobodnými.

*) H~tten d!ží se zde. líčení Xenofontova, jenž
v Cyrov! staršlm zobra~ll sokratický idea} dobrého
panovníka.