mu námahou a hoduje tak nádherně, že časem
Fuggery viní, že k nám nepřivážejí dosti
nových pochoutek z cizích krajin.

František: To jsem prohlašoval za neštěstí
říše a ten čas bídným jsem nazýval, neboť
zda vidělo Německo někdy větší svou hanbu
než když u vesla vládního seděli ničemní lidé
a znesvěcující právo. zákony, spravedlnost,
slušnost, čest a počest dle libovůle
praničemné? A přece i dnes vidím, že i u Karla
našeho v moci vzrůstají lidé, kteří k vůli téže
věci chtějí ho zneužívati.

Hutten: Já to vidím a lituji osudu obce:
jistě nechtěl bych, aby tímto počátkem byla
vláda zasvěcena.

František: Jakým?

Hutten: Jakýmkoliv. Ale nelíbilo se ml, ze
snesl, aby byl vynucen onen edikt proti
Lutherovi.

František: On není jeho původcem, nýbrž
písaři a bezbožní jacísi dvořané penězi
papežskými podplacenÍ.

~ Hutten: Vím, ale jeho jménem edikt byl
vydán, a cíS1ř sám ho neodvolává a muže
výtečného, jenž získal si zásluhy o vlast a říši,
bezpráví bídných zločinců vydává.

František: Kam jej oni zavedou I Ale kojím
se nejlepší nadějí, že až budou mysliti, že
stojí nejpevněji, nejvýše nešťastně klesnou a
padnou: tak zdá se mi, že znám povahu
mladého panovníka, který dal mně již jasné du-