129
kazy své dobré vůle, dle nichž dá se souditi,
jak si bude počínati, až otěže vlády v jeho
ruce se dostanou.

Butten: Stále mne pobízíš, abych veň kladl
dobré naděje, třebas i sám ostatně dobrý
náhled o něm mám. Ale jest již na čase, aby
zbavil se nadvlády lidí nepoctivých a nedovolil,
aby ničemníci kupčili s jeho jménem,
podpisem a pečetí v záležitosti, jež může tak

špatn} příklad dávati. .

. František: Zbaví se jich, důvěřuj, a střese
se sebe to jho a nesnese, aby mu lezli na krk
dle své libosti a nestrpí, aby do té míry ho
zneužívali.

Hutten: Učiní-li to, a doufám, že to

učiní - nepochybuji, že Jiní jej budou
napodobovati, že konečně vážnost písařů vezme
za své.

František: Jistě to učiní, neboť více a více
poznává pletichy a počíná si znechucovati
ničemnost.

Hutten: Jakmile mně ukážeš, že tato
potěcha slovy slíbená jest skutkem, tehdy
bezpochyby u nejmocnějších knížat mužům řádným
místa se dostane, ti však bídá,j a ničemníci
nebudou se směti všeho odvážiti, kteří
nevyzbrojeni znalostí nebo rozhledem ve správě
státní, neb znalostí dějin, ntb zkušeností. neb
bystrostí ducha, a konečně nečistým svědomím,
nýbrž spoléhajíce se pouze na svévoli,
ne
Hutt~n: Dialogy. 9