135
A tak pro ně nemáme pokojného svědomí:
na slovech záleží, má-li kdo býti odsouzen
neb osvobozen; o právo takoví lidé nic
nedbají, avšak v hašteřivém žvástání maří svou
námahu, z věcí mnohdy líčených a nicotných
velkou válku rozdmychujíce. A jaký, rci, mohl
by býti mír v obci, jaký soulad myslí, kdyby
nejlepších zřízení nejbídněji neničili a kdyby
nesměli svou hříšnou moudrostí věci tak a
ona k líčiti?

Hutten: Neb k čemu jsou ty nekonečné
stohy knih?

František: K mnohému, myslím; neboť
vidím, že z nich vybírají. čím by právě nejlepší
soudce oslnili a zaslepili; a od těch knih
když mezi lidi přicházejí obtíženi případnostmi
svými, jakoby štítem Pa!ladiným vyzbrojeni,
zdá se, že tak mohou proti odpůrcům
bojovati: bojovati však znamená jim uměti užívati
zákonů každému po vůli. Neboť, jaká jest to
sláva, říkají, když právník snadno spravedlivou
vyhraje při? Ten teprve za něco pokládatI se
může, kdo jest schopen též nespravedlivou
při vyhráti: neboť jako ruka umělcova hněte
vosk, tak tito formují právo, zákony
překrucuji a vykrucují, jak chtějí, a jak se jim do
krámu hodí. Neboť který tyran by v bídnější
otroctví uvésti mohl Německo, kdyby válkou
je přemohl, než v jakém žijeme pod
nadvládou nejničemnějších ředitelů práva? Aneb
jaké zbraně mohly by násilněji zraniti obce,