'4°

slcdek své pře, řekl: Neslibuji, že zlomím to,
co zlomiti se nedá, ale slibuji protahování pře
po celých deset let, čímž odpůrce bude
přemožen.

František: Není tento druh lupičů
nespravedlivý, není záhubný? Neobtěžují tito dosti
těžkými škodami?

Kupec: Dosti těžkými. A proto nabývám.
pokojnější mysli, vidím-li, že dosud jsou JInI,
kteří více říši škodí než loupežníci - kupci;
a připadá mně, abych pochválil Norimberčany,
kteří svou radu zavírají před těmi právníky
a vylučují je od rad obecných tak, jakoby
vůbec nemohli býti právníci bezúhonnými.

Hutten: I já je chválívám, že nejlépe k jádru
věci prohlédají a sami zcela jasný zrak mají,
kdežto jiné obce jsou slepy. Vezmou-li si je
jiní za příklad a všude po Německu propustí
advokáty a ty neučené ucence, tuto prokletou
morovou hlízu našich údělů otcovských, a od·
volají-li je od vesla vládníbo a dokonce spálí-li,
jak František tuto radí, vedle jiných spisů
právnických i díla Accursiova,*)· lze potom
pochybovati, že lid právo dostane v ruce své
a že vlast, která zřeknuvši se starobylého
způsobu života požívá dnes špatné pověsti a

*) František Accursius žil v 13. věku a hyl
professorem práva na universitě v Bologni. Jeho hojná
právnická díla požívala velké vážnosti nejen v Halii,
ale v celé střední Evropě.