14-

mnoho peněz vynaložili na zakoupení
kněžských úřadů v Římě, potom u . nás dělí se
o naše úděly otcovské. Oni nemusí uvažovati,
ježto jim dostačí, živí-li jedinou milostnici a
několik sluhů, našimi však dědici zůstanou
děti, o jichž budoucnost se musíme starati.
1\1noho shrabují kanovníci bel trochy
milosrdenství, bez ohledu na pokrevenstvo, ješt~
více biskupové; proto se neříká všeobecně
bez příčiny, že všickni lidé, jakmile se stanou
kněžími, stanou se nevděčnými a lakotnými
a že si předsevezmou roz mařily způsob života.

Kupec: Tak děje se vskutku; tak se děje.
František: Nebylo by lépe, aby vůbec
nebylo kněží, než aby byli takoví? Neboť, kdo
má zakročiti proti nim, než my ubozí rytíři,
již sami bez ochrany a v šanc jejich
nespravedlivosti vydáni jsme, kdežto obce proti
lupičství tomuto ohrazeny alespoň trochu jsou.
Dále, ježto i snáze k nám se vedrala i
houževnatěji u nás se zakořenila pověra než
kde·koliv jinde, více jsme rozdali kostelům než
kdokoliv jiný a dosud o závod zahrnujeme je,
děti své o to olupujíce. I to pravda jest, že
majíce největší moc a rozmařilostí překypujíce
a zmekčile a lehkomyslně žijíce mnohé v své
poddanství uvádějí hody je navnaďujíce; a tu
lidé prabláhoví, aby tak časem hodovati mohli,
mnoho ze svého kněžím poskytují) mnoho jim
nechávají potomstva svého.

Kupec: Tedy se přece probuďte k rozumu!