160

který dovoluje, aby z krve jeho poddaných
se živili lidé nepotřební a státu neužitečnÍ.«

František: Výrok se mně líbí, k vůli tomu,
od něhož pochází.

Hutten: Tedy rovněž připomeň mu JinOU
věc téhož muže.

František: Jakou: pak?

Hutten: Severus nedovolil n'kdy, aby v
chrámě bylo více než čtyři neb pět liber stříbra,
avšak ani zrnko zlata, ani lupínek do chrámu
nepoložil.

František: O vládče moudrý! A kdyby dnes
v naši dobu přišel, co by, prosím tebe, učinil,
vida, že kněží kolem něho vše mají ze zlata
a stříbra, že drahokamy a věci ještě dražší
vyžebrají a za hřích pokládají, aby se dotkli
něčeho hliněného neb dřevěného.

Hutten: Učinil by asi to, co i náš Karel
učiniti musí, jestliže má vésti za vlast válku
a peněz k tomu nemá?

František: Co pak?

Hutten: Že všecko zlato a stříbro v
chrámech jsoucí roztaví, drahokamy však rozprodá,
a za všecky peníze tak získané vojsko bude
živiti a státu v nouzi přispěje.

František: Nemusí-li však války vésti?

Hutten: Myslím, že přece musí z chrámů to
odstraniti a kněze sprostiti peněz, věci to,
která jim činí velkou obtíž, a to vše učiniti
z péče o zbožnost.