100 PALACKÝ ROZHODČíM VE SPORECH JAZYKOVÝCH.

vývoje staročeského jazyka a československých dialektů.
Jako redaktor ,Časopisu českého museum' jazykově volil
stfední cestu; dal arciť tisknouti list pravopisem
analogickým a záhy latinkou,4 ale uveřejněním uvedené
úvahy Jungmannovy ,0 různění českého písemního
jazyka' i doslovem prvního ročníku nadobro odmítl
jakékoliv podezření z jazykového novotářstvi.

Zdálo se, že spory jazykové jsou vyrovnány, když
z východní oblasti řeči české ozvalo se několik hlasů
novotařících nejen v materiální stránce řeči, nýbrž i ve
tvarosloví a hláskosloví.

První z nich byl Jan Kollár, jenž k 3. vydání ,Slávy
Dcery' přichystal jazykovou novinku, totiž vokalisaci
hlásek I a r z důvodů libozvučnosti a pro domněle
lepší srozumitelnost u Slováků; 5 Palacký jej varoval
před podivnůstkou tou listem ze dne 17. listopadu 1829;
ale marně. Kollár zatím, nevěda ani o tom, nabyl na
Moravě tvrdošíjných a důrazných spojenců.

Ve stopách snah Vincence Žáka a Františka Cyrilla
Kampelíka, kteří snažili se jednak restituovati starobylé
nepřehlasované formy hláskos.lovné, jednak u vésti
dialektické zvláštnosti do řeči spisovné, jednak dobýti
češtině vokalické plnozvučnosti, jednak zjednodušiti
český pravopis, vystoupil FRANTIŠEK DOBROMYSL TRNKA
(1798-1837), soukromý učitel češtíny v Brně, později

odtud překlad V Drobných spisech lIr, na str. 489 -509;
obšírnější rozbor její viz níže.

4 K stanovisku Jana Nejedlého jevil Palacký důslednou
nechut, sro vn. na př. stručný a odmítavý posudek 4. vydání
,Lehrbuch der bohmischen Sprache rur Bohmen' v ČČM. 1831,
a nově v Drobných spisech rIT, na str. 619 a 620.

" Srovn. i na str. 220 a 221 II. dílu ,Lit. č. XIX. stol.'