1D2 PALACKÝ ROZHODČíM VE SPORECH JAZYKOVÝCH.

spisovný již existuje, spojuje v jednotu Čechy,
Moravany a Slováky; obohacování řeči jest ptípustno jen
po stránce materiální, nikoliv formální; vývoj
grammatických forem jest uzavřen pro češtinu XVI. stoletím;
neexistují ani řeč slovenská ani moravská, jsou to jen
nářečí. Vlastní jádro práce tvoří podrobný rozbor
jazykových poměrů na katolickém i evangelickém Slovensku
a zevrubný posudek pokusů Žákových i Trnkových,
které Palacký charakterisuje rozmarnými slovy
duchaplného ironika: ,Kdyby již ku př. pan Trnka, vzav na
sebe širák a halenu slovenskou, šátek s okružím podle
módy, na ně staročeské smolnice, pak pantalony a krpce,
aneb jinou směsici krojův, ježto by dokonalejší byla,
vstoupil do slušné společnosti, a české publikum
jest jistě dosti slušná společnost, - zač pak by ho asi
lidé hned napohled měli?' 9

A úsilí o věc: na místě slova, o ducha na místě
litery, jež charakterisuje redaktorskou činnost Palackého,
jeví se i tuto důrazně: ,Národ náš touží po čtení mysl
osvěžujícím a city šlechtícím; sami vzdělanější urozen ci
obojího pohlaví počínají zpomínati na vlasteneckou řeč
a literaturu a hledati ji: my pak nemáme jim hned
ničeho podati, leda co by je odstrašiti mohlo, -
grammatická i puristická exercitia - hádky o literách
a slabikách, jen aby se dovršila radost nepřátel našich
a skutkem se potvrdilo, co tak důtklivě hlásají, že
ušlechtilý, staroslavný jazyk náš již jen rádlem a đ
pedantstvím páchne.' 10

V duplice této jest někdejší neologista Palacký
shovívavější k jazykovému ztrnulému konservatismu než

9 Na uv. ID .• str. 640.

10 Na uv. ID., str. 638.