104 PALACKÝ nozHoJ)čL\I VE "WOR~:CH PRAVOPISNÝCH.

uváděné, sestavil P. J. Šafařík,15 neuspokojilo některých
zapřisáhlých novotářů, zejména V. Hanky a J. Franty
Šumavského, kteří navrhovali nejen ou, v za au, zv,
nýbrž i nové orthografické značky pro hlásky č, ž, Š.
Tenkráte opřel se Palacký energicky rozpravou .M á -1 i
P r a v o p i s čes kýč í m dál e tím víc e sed o k
on a 1 i t i', čtenou nejprve ve Sboru musejním a otištěnou
téhož roku v Musejnfku. Důvody Palackého, jež s důrazem
opakoval v replice proti utrhačnému a
bezcharakternímu Hankovu ,0spravedlněn!',16 nejsou již důvody
obhájce organick~ho rozvoje jazykového, nýbrž vyznavače
tradicionalismu v řeči, podle něhož ,au, 7V zůstala jen
jako památka dávné úmluvy v písmě našem a takořka
jako neutrální dno mezi různými dvěma stranami (t.
českou a slovenskou). I sluší-li nyní jedné straně rušiti
úmluvy a postaviti libost svou za zákon i straně druhé r' 17
vývoj nedal Palackému, jejž historism těsněji a těsněji
sbližoval s konservatismem, úplně za pravdu: r. 1849
ou a v ujalo se přece obecně.1R

VL

Palackého činnost literárně historická a kritická.

Rozhlížeje se počátkem roku 1820 po svém
vzdělání i svých plánech literárních, zaznamenal si mladý
Palacký mezi zamýšlenými pracemi vedle aesthetických,
biografických a historických spisů také dílo ,0 řeči

Fi ,Slovo o českém pravopise' v ČČM. 1843.

16 Oba polemické články pod úhrnným titulem ,Pravopisné
hádky r. 1846' v Drobných spisech III, 754-777.

17 Na m. uv., str. 760.

18 Stranou jazykové činnosti Palackého stojí brusičský pokus
'Český kazimluv' (v ČČM. 1837 a v Drobných spisech III,