PALACKÉHO ČINNOST KRITICKÁ.

109

vidualit literárních. Po analytické met hodě literární
historie u Dobrovského následuje synthetický způsob
Palackého; tam byl život zjišťován, tu jest ktíšen a
obnovován.

Úkol redaktorský vedl Palackého též k činnosti
kritické a referentské. Palacký pojímal ji s neobyčejnou
vážností, byv literárně vychován pečlivě vedenými a
skvěle psanými kritickými rubrikami tehdejších časopisův
a sborníků, jež sledovaly vysoké požadavky kritického
umění, jak je vyslovilo ndobí romantické. Většina
samostatných posudků Palackého zabývá se knihami národně
vědeckého významu: Jungmannovou ,Historií české
literatury" jeho ,Slovníkem českoněmeckým', Šafatíkovými
,Slovanskými starožitnostmi', Sedláčkovými ,Základy
ptírodnictví', Smetanovým ,Obrazem starého světa',
Preslovým ,Ssavectem' atd. Palacký ovládaje vždy látku
posuzovaného díla, uváděl buď vlastní dodatky a opravy,
nebo rozpřádal případnou úvahu k dílu těsněji či
volněji se družící; rozbíraje pravidelně snahy skupiny,
k níž sám náležel, - soudil, soudě jiné, i sama sebe;
zabývaje se díly vzešlými z týchž kulturních snah, kterým
sám sloužil, hodnotil též snahy vlastní; krásná slova,
jichž užil o Šafaříkovi,lo platí i o něm a jeho díle.

Hluboký aesthetický a filosofický podklad, na němž
spočívají Palackého posudky krásné literatury, dodávají
jim zvláštní zajímavosti a váhy. Posudek o Turinského
,Angelině' II jest vlastně rozptedením ideí o podstatě

10 CČM. 1835 a 1838, v Drobných spisech III, 664-666 a
691-695.

II Byla to jen soukromá recense z 1821, již Palacký otiskl
poprvé v ,Radhostu' na str. 426-433; nový otisk v Drobných
spisech III, 185-191; srovn. též ,Literatury české XIX. stol.' II,
str. 340 a 354.