110

PALACKÉHO ČiNNOST KRITICKÁ.

tragedie; úvaha o Čelakovského ,Ohlase písní ruských'
romantickou oslavou poetické tvůrčí síly prostonárodní;
zprávy o Kamarýtových ,Ceských národních duchovních
písních' včasným odkazem k musické stránce lidového
básnictví; rozbor současné literatury almanahové
protestem proti snižování literární úrovně. Palacký jest
kritik, jenž neslouží době, nýbrž vychovává ji, jenž
nekonstatuje pouze uznale práci vykonanou, nýbrž
vztyčuje cíle stále nové a vyšší. Že kritický jeho úsudek
sestupoval až na samé dno problémů, jichž vrstevníci
jeho si ani neuvědomovali, o tom svědčí památná, ač
pohříchu málo známá jeho úvaha o historickém románě
při příležitosti A. Vrťátkovy povídky ,Snoubenci
Dražičtí' v almanahu ,Vesna' (1837): ,Podstata dobré
povídky není ani neobyčejný stroj dějinný, ani
mimořádná jakkoli bohatá scenerie, alebrž poetické
rozvíjení se úkazův života duševního čistělidského, kterému
báje dějinná i scenerie slouží jen jako za reflex, za
obraz, za zrcadlo. U románopisce tedy zákonnost
duševní (psychologická) stojí v popředí, a dějinná
(historická) jest mu potřebná jen jako folie; požaduje pak
ona především toho, aby básník z veliké a věčně
nestihlé po~ádky života lidského vždy nějakou aspoň
stránku čtenáři svému živě před oči předestřel a na
cit mu položil.'l2

Drobné i delší kritiky a referáty provázejí volné
literární zprávy a přehledy. Tu stručně zaznamenává
Palacký novinky písemnictví krásného i vědeckého;
přehlíží a charakterisuje žeň časopiseckou, 13 excerpuje

12 ČČM. 1837 a Drobných spisů III, str. 671.

13 ,Časopisové čeští r. 1834' v ČCM. 1834 a v Drobných
spisech III, 656-663; obšírný rozbor přehledu toho viz u Jar.
Vlčka na ffi. UV., str. 161 a 162.