206

KULTURA LÁSKY.

erotiku té doby: v milostných, strojeně stilisovaných
dopisech, v hovorech na plese, v sentimentální lyrice
vrací se motiv proplétající se lilie a růže, znaJ{ův úbělu
dívčích lící a jejich ruměnce a spolu i symbolův
nevinnosti a lásky; lemují-li kresliři a Jithografové, jichž
umění právě tehdy došlo rozkvětu, památní listy a
tituly knih věnečky z routy a barvínku, naznačují tak
svazek lásky a stálosti; i rovy těch dob, porostlé
barvínkem a pomněnkami, připomínají zálibu v symbolice
květinové.

Za květinovou tou dekorací skrývá se unylá touha
a sladký smutek cudné lásky, ne již bezprostřední,
radostný požitek a klidné ukojení, jako v době rokokové
erotiky: cosi nadsmyslného a nezemského chvěje !le
jako měkký opar kolem ní. Když byl v stopách
anglických sentimentalikův a elegiků Klopstock přeložil
těžiště lásky do zásvětí, když Novalis byl procítil vlastní
rozkoš intensivní erotiky teprve nad hrobem
milenčiným, zvykla si poesie romantická zobrazovati milostný
proces v atmosféře platonské metafysiky a klásti jeho
poslední akt daleko za tento svět. Hledisko romantické
poesie pti vlastnila si šosácká společnost let třicátých
a čtyřicátých. Bylo tak nesnadno představiti si, že by
dohrou a naplněním milostných snův a tuch mělo býti
všední, praktické manželství, i začali milenci mluviti
o ,krajině myšlenek', ,říši ideálů', ,rajských paloucích',
,věncích z květů nehynoucích', zatím co si do nové
domácnosti chystali pohodlný nábytek ze světlých látek,
posetých kvítky pozemskými.

Na české půdě tento spekulativní sklon
sentimentální lásky byl ještě zvýšen; milenka, kterou erotický
platonism povýšil na bytost nadpřirozenou a nebeskou,