208

ČESKÝ VENKOV.

smutek leží na měkce modelovaných tvářích postav
dcer, matek, milencův a dětí, na náhrobcích doby,
která opět a opět čítala Novalisovy ,Hymnen an die
Nachť. Neúprosné sochy Saturna s přesýpacími
hodinami a hrdé postavy efebů zahalené V klidně řásnaté
togy opustily hřbitovy; smutní cherubové se
splývavými perutěmi sestoupili s oltářů a stanuli ve výklencích
náhrol:mích, kde objímali a líbali urnu guirlandami
ozdobenou nebo pohnutě se skláněli nad sarkofagem
posypaným růžemi; a když z jara malými modrými
kvítky barvínek rozkvetl hustě zarůstající záhon na
rově, když rozvila se ojedinělá pobledlá měsíčná n1že
nad barvínkem, přicházeli milenci a sentimentálně snili
nad hrobem sestry nebo přítele o dovršení své lásky
mezi hvězdami
.-
111.

Český venkov. Umění literární, výtvarné i hudební
jej objevuje a obrozuje se jím.

Malé město a maloměstská Praha charakterisují
život epochy; nevyčerpávají jí však. Kostym a životní
sloh českého světa v letech čtyřicátých a padesátých
jsou maloměstské; jeho horké srdce, podmiňující život,
bije jinde. Nezúčastněn jsa společensky tehdejšího
českého života, zvykově i krojově oddálen jsa od
průměrných jeho forem, věren tradicím údobí odlehlých,
vesnický lid zemědělský poskytuje znovu síly a svěžesti
velkému procesu Qbrozovacímu. Posud stísněn jsa robotou
a poddanstvím, jež humánními reformami Josefovými
jen z polovice byly zmírněny, ohrožován jsa
vzrůstajícími berněmi, dosud nezotaven z pohrom válek
napoleonských, venkovský tento lid podává obraz hospo-