OCENĚNÍ JABLONSKÉHO.

373

přírody manifestující osobnost boží, nedogmatický
theism, účinný filanthropismus, vroucí vlastenectví
sloučené s láskou všelidskou. Didaktické poslání ,Moudrosti
otcovské' jest významnou episodou ,b o I z a n i s m u
v Če c hác h'.4

Našemu vkusu i naší době jest Jablonského snaha
a methoda popularisovati cizí názor životní ovšem
nesympathická; třicátá a čtyřicátá léta podivovala se
však upřímně tomuto lacinému způsobu moudrosti. Na
nové, vlastní myšlenky nebylo síly, i upravovaly se
myšlenky starší a cizí; vytrhlo se jim ostré žihadlo a užilo
se jich jen k pohodlnému rozředění jejich sladkého
medu. Tak se v současné německé literatuře největšího
úspěchu dodělává dílo značně příbuzné ,Moudrosti
otcovské', ,L a i e n b r e v i e r" Leo p o I d a S che f e r a
(1834), objemná to sbírka mravních receptů na každý
den, plná blažené harmonie, ale také ideové mělkosti,
sestavená malým poetickým talentem z populární
filosofie osvícenské.

Též úspěch Jablonského byl neobyčejný: církev,
škola, rodina zmocnily se jeho rýmovaček, dávaly je
všude recitovati, naplnily jimi veškeré čítanky, popsaly
jimi všecky památníky. Jablonský, jenž od svého
odchodu do Polska nepsal než bezcenné příležitostné
verše, byl ctěn jako přední básník. Když dne 27. února
1881 zemřel, čtyřicet let po prvním vydání své jediné
básnické knihy; dostalo se mu od celého národa poct
skutečně královských. I kritický Jan Neruda napsal tehdy
v tradici mladých let o Jablonském: ,My staří zahrad-·
níci, říkával Jablonský, když rozmlouvalo nynější české
poesii, již sledoval přímo se zanícením. Však to byl

4 Viz Jar. Vlčka na m. UV.