Doslov

Když se Literárně historická společnost československá v Praze
rozhodla vydati jubilejní sborník Máchův a mne pověřila jeho redakcí,
stanovili jsme, že vydáme dílo kolektivní a zároveň representační, v němž
by zástupci naší vědy literárně historické z veškerých generací, pokud
mají vztah k máchovským problémům, podali ukázky svého
naukového badání. Pozvali jsme k spolupráci všecky, ale ježto máchovský
sborník, chystaný péčí Pražského linguistického kroužku, jest podle
přátelské dohody myšlen jako sourodý, byt' samostatný díl našeho
podniku, neobraceli jsme se již na jeho přispěvatele. Do našeho sborníku
byli pozváni a práce na mnoze již také slíbili četní literárně historičtí
odborníci, jejichž jména i stati čtenář nyní marně hledá v obsahu této
knihy; někteří se omluvili hned po pozvání, jiní nemohli dodati svých
článků včas. Tím byl značně oslaben zamýšlený ráz hromadně
representační; proto zůstala některá závažná témata nezpracována. Budiž dovoleno
připomenouti, že představitelé staršího a nejstaršího pokolení projevili
větší ochotu a pohotovost než příslušníci generace mladší: oba
stařešinové, Jan Máchal a Jan Voborník, jsou ve sborníku zastoupeni, a třetí
z nestorů naší vědy, Arnošt Kraus, se teprve v poslední chvíli za souhlasu
redakce rozhodl, že svůj příspěvek "Anti-Mácha" pro přílišný rozsah
uveřejní jinde. Chybí-li však několik osvědčených badatelů máchovských
z generace střední, těší nás naopak ochotná a obsažná účast některých
nejmladších adeptů literární historie české - jest důkazem, že také pro
ně zůstává Mácha zvláště drahým předmětem badání, a to ve všech
oblastech svého zjevu, které jsme se pokusili rozvrhnouti do tří částí:

Osobnost - Dílo - Ohlas.

V Brně v prosinci 1936

Ame Novák

341