"ž I J I S B O H EMA S B O H Y" Zůstane trval,ou pýchou a ctí mladších básn~ků oe1ských, že naplnili své veršeživoucílrn dechem božství, že po stezkách pozná'ní i l11ia ces!tách láJsky hledali dychHV1ě pOkOlrIll.ý a přece Osvobozující .styk s Bohem, a že tázavý; an!o lPodhyboíVačný IPostoj, jej Ž zauj ali k mravním a společenským vztahům .č1oíVělka', mnohonásobně podmíně,ného, nezabránil jim, aby se oddaH cele a bez výhmdy nazíránia prožívání božského Absolu!tina. Ještě Macha,rov.a poesie, tak příz1načná pno myšlenkové ovzduší z'a SOIUmraku století v Čechách, rozbíjda své pyšné a vlzdorovíté stany pod nehem, v nčmž není Boha a na púdě, odkud soběstačný hrdina občanskéhorozumn i pozemsiké vůle nelvysílá, lha necítí nejmenší potřeby v}'1síl:ati modHťby. Nadohro jinou inspiraci má jižrozjima.vá lyrika Anto!nína Sovy: v prv!ní, sta'rš:í své části děsí se a uniká ze svctta, kde vyhynula nejen přiJt,omnost, ale i milrost hožská, :v druhé, kladné Isvé půli, s jasnosti visiolnáJře a s nedo;ČJkalv.Du touhou chiliasty tuší, ha zjišťu:je zirození nového božstv:a, ktelré však nedlí tflanscendelntně mimo svět, nýlbr'ž skryto jest v mravní oele našich ,otČÍštěných a omládlých srdcí. DolkOJ1Jce p,wkv básnické mystice Otokar:a Březiny prosycllje světlá a silná přítomnost Nejvyššího jména každou visí ze!vního světa a každou úv;a.hu o mravním poslání j lobrazy, v které se básníku vtěluje p':J1znání země i tušení hvězcL, !nejsou neIŽ znamení svrchovaného Jsoucnia, a všesvě:t1olvý řád mravních hod:nio;t, do něhož myslitel polmr:ně vpíná svéčiDJoirodé ,chtění, jest promítnutím tajemné V ůilie. V hlubokém symhollu nazva.l Otakar Břez.ina' mys:tický \Slvůj vzt,ah k Bohu "po