největší stupeň obraznosti i rytmického nadání, jest
v podstatě spíše žurnalistou velkého slohu než
umělcem. Jest to Josef S. Machar, nebezpečný polemik a
skvělý feui1Ietonista, demokrat a volnomyšlenkář od
hlavy k patě, v jehož břitké próse i suchých verších
došel prudkého výrazu český odpor proti Vídni i Římu
a zároveň revoluční uvědo.nění proletariátu. Jeho
lyrické začátky byly ven a ven subjektivistické a
připomínaly v lecčems mladého Nerudu, ale těžký soumrak
století halil do svých stínů Macharovy typické sp"ry
mezi zjitřeným citem a nedůvěřivou rozumovostí,
Macharovu krutou kasuistiku lásky spíše nervní než ci!f)vé.
Rozum, kritický a analytický, zvítězil pak v prvních
knihách, psaných ostrým perem satirikovým na
začátku dlouholetého pobytu vídejíského: nelítostný soud
o politice, o poměru společnosti k ženě, o veřejné mra
vnosti, o rozvrstvení společnosti, o logice dějin odíval
se do jasných, často až triviálních forem, v nichž živel
lyrický ustupoval stále určitěji epice. Studium dějin,
horlivé zabývání se antikou, několik cest do Italie
dokonaly Macharův obrat k objektivismu, takže v
poslednímobdobísvé básnické činnosti věnoval se básník
výhradně rozsáhlému cyklu výpravných básní, jež
s názvem "Svědomím věků" zpodobují epopeji lidstva,
nejšťastněji tam, kde mužné dláto tesá postavy
římského imperia nebo kde zapřísáhlý protivník církve
obnovuje s ostrými pointami výjevy z české reformace
a protireformace. Jsme tu však na mile vzdáleni od
ryze uměleckých evokací Jaroslava Vrchlického: rozkoš
z básnické vise nadobro ustoupila mravnímu soudu nad
dějinami, renesanční radost ze života nahrazena jest
tvrdým kultem síly a povinnosti, kouzlo přírody a
estetická hra vyhasly pod přísnýma a střízlivýma očima
realisty a demokrata. Macharovou školou prošel, ale od
ní se osvobodil Petr Bezruč, básník jediné knihy, jež
se právem pokládá za vrchol českého politického
básnictví soudobého. V rhapsodických skladbách
strhujícího patosu a dokonale lidového rázu zahřměl
samotářský pěvec slezský do svědomí všem, kdož
zapomínají, že na Ostravsku a na Těšínsku hyne polonisací
a germanisací celá větev národa československého j