dem, ale tu dovede jeho rytířsky hrdá a neústupná mysl
přijmouti pouze, když by karakterní národ stál na
svobodné vpůdě. Takto došel Viktor Dyk, krajan
Svatopluka Cecha a v lecčems pokračovatel Jana Nerudy,
k poesii českého !Hlcionali~'!1u a při ní stál věrně s
důsledností pravého muže jak za let politických zmatků,
tak i v dobách válečných zkoušek j politický sarkasmus,
lyrická dialektika, duchaplná pointa sloužily mu v jeho
úsporných a narážkových verších k tomu, aby varoval
před slevením s ideálu formovaného již v národním
obrození. Dožil se v plné tvůrčí síle toho, že tento ideál
byl uskutečněn vybudováním Československé
republiky. Tu však přihlásil se znovu starý romantik v něm.
Nespokojuje se s tím, čeho již dosaženo, nýbrž
povzbuzuje stále k vyššímu j jest raději donem Quichotem
ideálu než spokojeným příživníkem pohodlné skutečnosti j
svatý neklid, hárající v něm, jest vzpruhou mravního
vývoje.

Ani Theerův idealism všemu na vzdory, ani Dykovo
rytířství nedosažitelného nevyjadřuje životního názoru
a básnického vyznání dnešní lyrické mládeže české.
Ta zvolila si za mistra retorika zdravě lačných smyslů,
jenž prošed dekadencí, zakotvil v radostném naturismu.
Stanislav K. Neumann, chvalořečník života ve všech
jeho formách, plodivé přírody i strojové civilisace,
volného ptactva ve vzduchu i dělnictva při práci, hučícího
potoka i oddychujícího města, přenesl mystický výkřik
Oto Březiny "sladko jest žíti" na zemi, zatížil jej
vitalismem poněkud brutálním a panteismem
značně~nehorázným. V jeho výmluvné, smyslné, názorné hymnice
života jen a jen empirického dochází výrazu opojení
lid u, který dychtí přisednouti k hostině života. Málokde
v Evropě jest mu prostřeno tak bohatě, jako právě
v mladé Ceskoslovenské republice, vybudované
důsledně na základě zákonodárství sociálního, v duchu
solidarity všech tříd a se zřejmou snahou ochrániti a
zabezpečiti vrstvy pracovní. Jenom tehdy budou to
však hody požehnaného života, stane-li se jejich
předpokladem tvořivá práce a to v tradičním duchu oněch
myšlenkových hodnot, jejichž nejvěrnějším zrcadlem
jest české písemnictví v šesti stoletích svého vývoje.