náší neznámý dotud vztah k přírodě a dříve nepo·
chopitelné projemnění styku mužova s ženami. Alois
Jirásek znal vždycky velmi důvěrně taje rokckového
období a zvláště rokokového flirtu a milování, jimiž
citová hladina jest pouze lehounce čeřena, a odkudž
nadobro jest vyloučena každá velká vášeň - toť
vlastní oblast jeho hravé, střídmé, nehluboké erotiky.
V Temnu staví čtenáře teprve nad kolébku tohoto
kulturního hnutí mezinárodního, které západoevropské
vlny přeplavují na českou půdu, připravenou hmot·
ným vzestupem šlechty i měšťanstva. Jedna bytost
přináší do starosvětských zátiší a chlubných slavnost·
ních výjevů v pražském patricijském světě Temna
rokokové ovzduší s sebou jako osobní parfum: paní
Antonie Monika Březinová rodem Vyšínová z Klaren·
burku, jejíž sňatek s pražským sládkem a mě~ťanem
Johanesem Březinou jsou jakési zásnuby rokokové
gracie s důstojností baroka. V mladé, trcchu pobledlé
maceše Jiříka Březiny dříme starší sestra Wertherova
- v jejím melancholickém poměru k hudbě, v jej{
sentimentální lásce k přírodě, v jejím vnitřním osamocení
uprostřed společnosti měšťanské jihne cosi jako první
bolestný úsměv romantiky. A do jejích tichých dum
na vinici před branou zaléhá jará fanfara lesního rohu
junáckého Tomáše Machovce, hudba tak příznačná
rokoku a později tak drahá romantikům. Kulturní
dějepisec se spojil s básníkem, aby z hustých temnot
protireformace a baroka vykouzlili tyto jasné výhledy, nad
nimiž lehounce se houpá stříbřitá mlha kulturního
jitra.

Alois Jirásek mínil v Temnu sledovati duševní život
českého národa v osmnáctém věku až po okamžik, kdy
rozkladný proces dostoupil vrcholu, a kdy se podo-