synové Iid~ť1 pti hodokvase Olympanů? A přece ti povtm,
že uctfvd.m v Goethovi vtce člověka než Olympana. Po·
~illidstvf až k samé božskosti, rozdmýchav silným
decnem plamen promethejský, a čtu-li v jeho básnlch, často
mně pfipadajl slova Plsma: .Málo menšfm andělů člověka
jsi učinil.e Právě že jeho lidé jsou menši andělů, dělá mně
je drahými: let myšlenky a touhy neunese jich do oblak,
protože majl smyslovou jestotu, a citové teplo jich
ochránf, aby neztuhli v ozáblivé vznešenosti metafysiky. Po
Herderovi, avšak éistě po básniřsku. dal nám nejvyšši před.
obrazenI lidskosti a za to mu budiž věčná sláVa le .Dobře
dl~, předrahý Krasoslave, že po básnffsku. Jál minim, že
ani přlrodozkumec ani filosof ani státovědec se v něm
básnlfi rovnati nemohou, a ponecháme.li panu Purkyňovi
Goetha s jeho naukou o barvách i panu hraběti z Hvězdy
Goetha s jeho kůroznalsMm. dosti nám zůstane I Plakati
s Werthrem. bouřiti s Goetzem, létati s Faustem prostorami
všehomlra, nenl maliékosti, a my oba toho od jinošsM
požili s dostatek. Já však vnadnou pohodu Heřmana a Do·
roty, poklidnou a jasnou moudrost balad, vyprošlujfci se
z temnot zevnitřnich, bohorovnou a čistou velebu lfigenie
výše kladu a v ni nejen pokoj, nýbrž i zmilostněni ducha
nacházim, Tul jsem se k vyššimu člověéensM. tul k pravé·
mu básnifstvl vychoval, a proto diky mé nemohou ustati.
NesoudIm jinak. než že tato rozvážnost se zrodila ze
zásnub ducha vpravdě antického s vděkem básnicM národ·
nlho. a proto bych Goetha i nad Reky. o Rimanech ani
nemluvIc. položiI.e

.Tak, Ladislave, též já éinfm. Ani Homér ani Platon ne·
dovedou mně pověděti o přírodě tolik, jako zbožštělý
Vinařan. Oni jenom dpek odhrnuli z jejího neobsáhlého šatu,
pfed ohnivými zraky tohoto všecka roucha padajf, až
příroda jakoby nahá žena s veškerými kvetoudmi vnadami
před námi ňadra i lůno odhaluje-e

.Fave lingua. pěvče panenský,. pravf František Ladislav
Krasoslavu s šibalským úsměvem a prstem hroze. .Přfliš

21