z Mladého Německa, od něhož se i se svými vrstevníky tolik
učil literárně, ale při tom stále zdůrazňuje spíše vlastenecké
než svobodomyslné tendence jejich buditelského úsili.
Přihlašuje se však zároveň v tradicionalismu zcela uvědomělém
k postupu české vlastenecké romantiky probuzenské, kterou
vykládá z velké části jako dilo studentských nadšenců
vedených profesorstvem j rozdílu mezi obdobím předbřeznovým
a poměry vrstevnickými nevšímá si při tom valně. Uvádí sice,
že se vůdčí ideály gen~rací časem přežívají, aby podle zákona
všeho ústrojného života ustoupily ideálům novým, ale
příklady, jež tu zaznamenává, jsou voleny tak, že z nich vysvítá
pouze zestarávání a odumírání zevních projevů, nikoliv sama
obsahu myšlenkového j tak připoušti Hálek zastaralost
hlučného vlastenčení nebo příležitost pouličních demonstrací
politických.

A zde tkví hlavní nedostatek Hálkových Epištol k našemu
studentstvu, který jest sotva vyvážen básnickou živosti a
lidsky srdečným tónem jejich podáni. Zřejmě a vědomě byly
vyvolány obratem, ba krisí v českém studentstvu, jemuž již
nedostačovalo romantické vlastenectví a svobodomyslnost
osmačtyřicátnická, a mínily právě v této kritické chvili
promluviti slovo rozhodující, ale nezamyslily se ani dost hluboce
nad tim, čeho si nové studentstvo žádá, kam mladá generace
na rozdíl od svých otců tihne, nýbrž ve směsi obrozenského
tradicionalismu a liberálního mladočešství spokojily se hesly
příliš všeobecnými, programem příliš povšechným, ušlechtilou
tendencí bez obsahu dostatečně hutného. Nedostatek
positivního programu přiznával Hálek svým vývodům sám a dobře
cítil, že studentstvo na stálou jeho výzvu, aby zachovalo si
duševní mladost, snadno může odpověděti dychtivou otázkou:
kterak býti mladými? A tu Hálek skutečně neuměl vyhověti,
a znovu závazek určitého vyjádření zastřel básnickými obrazy
o jaru, květech, o ptácích neb nadšeným horováním o
hrdinství, bojovnosti, sebevědomí atd. Ukázaly se tu opět skutečné
meze jeho nadání. Ve výchovné promluvě stejně jako v
bás
51