ryk, někdejší kovářský pomocník z Čejče, neiednou kladivem,
až létaly jiskry na všecky strany.

Pokládám za hrubý omyl, velebí-li se Masaryk občas za to,
že národ vychovával ke střízlivosti. Dost možno, že se mu
budoucí pokolení budou v neposlední řadě naopak podivovati,
že nadal své žáky, své stoupence, svůj národ nebývalou
schopností oddávati se nejvyššímu opojení, jež poskytuje
život: opojení dobrem, humanitou, Bohem, pracovní energií,
obětavou láskou k mravním hodnotám, sebezapíravým
hrdinstvím. Jaký div, že zavrhoval - a to s nejplllmennější
rozhodností, jaké byl jeho domněle střízlivý duch schopen - nižší
a nejnižší formy opojení smyslového a rozkošnického, jen
aby zachránil bytost jednotlivcovu i národní pro opojení
nejvyšší, které na rozdíl onoho jest tvořivé, kladné, vzestupné.

Světlo a plamen zářily a šlehaly v Masarykově osobnosti
nejmocněji v posledním čtyřletí: jejich záře osvětlovala cestu
netoliko nám vděčným poiOrovatelům nepřítomného vůdce,
abychom neupadli v propast beznaděje, ale i celému národu
československému na strmou dráhu státní samostatnosti í
mnozí pochopili teprve nyní, jaký světelný zdroj jest ukryt
v Masarykově hrudi a jaký oheň dán byl Bohem za zbraň
tomuto Michalu archandělu. Dík za to, tisícerý dík, Otče vlasti!
A jsme-li dnes, hlavní zásluhou Tvou, svobodni, chceme toho
především užíti k tomu, abychom se vykoupali v stříbrném
proudu Tvého světla a abychom rozplamenili svá srdce ve
Tvém ohni. Ten plaň, sviť a tryskej do výše po mnohá léta
v svobodné republice československé!

l26