ll.

Z básníků, kteří v následujících dvou pokoleních vstoupili do
Máchových stop, ani jeden není plným dědicem jeho celého odkazu;
každý přejal jen jakýsi díl jeho nevyčerpatelného dědictví, slujž Sabina
či Nebeský, Frič neb Hálek, Mayer či Neruda z "Hřbitovního kvítí".
Srovnáni s Karlem Hynkem Máchou, jsou všichni tito básníci jakýmisi
lyrickými atomisty, jimž uniká metafysická celistvost tragického světa
Máchova, ať již proto, že byli mezi nimi menší duchové nevelké
rozlohy básnické, ať proto, že i nejsilnější z nich zapředli se nadobro do
světa jevů a hledajíce v něm nové akordy, akordy lidskosti a něhy,
nechtěli neb nedovedli naslouchati hudbě sfér.

Také Rudolf Mayer pokračuje v Máchově dráze pouze urlitým
směrem.

Příbuzenství Mayerovo s Máchou jest těsnější, než jeví se prvnímu
pohledu. Neprávem bylo shledáváno v tom, že oba, Mácha v třicátých,
Mayer v šedesátých letech, při1nuli k stejným básnickým vzorům a že
oba dali lyrický výraz oné neurčité náladě dobové, které se říkalo
světobol; tyto společné rysy neznačily by nic více než právě přísl~šenství
k téže škole básnické. Mácha a Mayer náleželi k stejnému uměleckému
typu: mocný sklon k filosofické refleksi pojil se u obou s mocně
vyvinutým životem citovým; melancholii myšlenky provázela u obou
bohatá melodie lyrická; oba, puzeni neodolatelně pocitem spříznění,
zapřádali se neustále do tajemství Noci. Ovšem, Mácha byl bytostí
nepoměrně složitější: Sfinx Věčnosti a Nicoty kladla mu celou řadu
hádanek, a on toužil odpověděti na všecky; citový jeho život zabíral do
svého širokého okruhu také oblast divoké vášně, jíž Mayer, povaha
tlumená a nevýbojná, neznal; jalw umělec ovládal netoliko říSi hudby,
ale i svět barev, kdežto u melodického Mayera vše tone v stínech,
v černi a běli.

Snad ničím nelze změřiti přesněji rozdíl jejich temperamentů při
veškeré příbuznosti jejich základního typu, než postavíme-li vedle
sebe dvojí pojetí Noci u těchto melancholických milenců temnot.
Mácha jest dramatickým básníkem Noci v témž dalekém dosahu jako
Novalis v Německu neb Musset ve Francii. Nalézá v ní všecky příkré
rozpory svého nitra, jeho touhu po vzletu do stanů světla, jeho
zoufalství z prázdnoty černého záhrobí, a stoje uprostřed hmotných stínů

24