V1TIZNÁ SMRT, KTERÁ V POSLEDNIM
DVOULEti imperativními zásahy nadobro promenila podobu České
literatury, zasáhla naši duchovní kulturu zpBsobem nejkrutějším.
V~era neo~ekóvaně po krlÍtké nemoci, nedlouho po svých
narozeninách šedesátých opustil nás náš nejv~tší básník a myslitel, Otokar
Bfezina. Ffi skonu nejednoho z našich drahých spisovateltl a poetu,
ktetí odešli poslední dobou, podtili jsme, kterak v nich bilo samo
srdce DllŠí rasy; tentokráte však, kdyz se z našeho pozemského obzoru
ztrácí znalec tajemného hlasu našeho plemene a zárovei'Í filosof a
umělec světového formátu, jsme si jisti, ze zastavilo se navždy velké
a silné srdce, které nás všechny své dlužníky a žáky, vyznava~e a ná·
sledovníky spojovalo se srdcem sveta.

V ~eském básnictví posledního Čtvrtstoletf, kdy vlastně Otokar
Březina počal teprve vykonávati duchovní vliv svým dílem,dokon~eným
v desíti/eti předchozím, byl to on a jediné on, kdo představoval
kosmickou funkci a evropské svědomí v naší tvorbě lyrické. Nebylo to
pouze proto, ze jeho hlas byl slyšán daleko za hranicemi domova, a
ze výrazové prostředky tohoto velkého kouzelníka obrazu a metafor,
melodii B rytmu snášely už od poČátku nejvyšší měřítko světové,
nýbrž bylo to především proto, Že skrze jeho myšlenku a skrze jeho
dHo ú~astnfl se také český Člověk velikého zápasu, pravého
uměleckého a ideového ag6nu soudobé kultury a ze do ní vnlÍŠel svuj t6n,
svuj zvláštní národní ráz. Ti, kdož Otokara Březinu aspoi'í ponekud
chápali, věděli také, ze skrze něho nemluví pouze ~eský duch
sou~asný, nýbrž zárovei'Í veliký odkaz naší minulosti, a nebylo potfeba
ani hlasB vnímavých cizincu, aby nám řekli, že se tu zárovei'Í hlásí o
právo na zivot a o svobodu projevu duch slovanský, který nepohrdá
vybranými prostředky umění západního, aby vyjádřil tajemství vý·