chodu. Takto v Otokaru Bfezlnovi Jako v ka~dém genlovf umelec·
kém anebo filosofickém se pojily dva mohutné živly. živel světový
a prvek národne-Individuálni. Jak jsme zchudli, jak jsme na celém
svém významu ztratili, Že nositel tohoto poslání byl nám navidy
osobně vzat, a Že není nám ani pláno síliti se lidskou jeho přítom.
nosti, ani choditi do osamělé Thebaidy ducha pro útěchu a pro po.
vzbuzení!

Když před dvanácti lety zemřel Jaroslav Vrchlický, zmocnil se nás
podobný stesk, jako při v~erejŠím skonu Otokara Březiny. NaŠe
bolest byla sice tehdý zmenŠována tím, Že smrt Vrchlického byla bás.

ík ' oJ b ' oJ. h oJ. , d'l b I oJ d'

n u samemu uz vysvo ozemm, a ze Je o Zlvotm I o y o uz avno

definitivně uzavřeno, kdeŽto v případě Březinově se nezmenší tíha
ztráty okolností, Že samotář jaroměřický od dvacíti lety nepublikoval
nic nového ani verŠem ani pr6sou a Že celé Jeho odml~eni bylo
zasvěceno příprave k myslitelským dflfim, o nichž nevíme, zda skuteČně
jsou napsána a zda kdy se dostanou do rukou veřejnosti. Jako Otokar
Březina byl také Jaroslav Vrchlický básníkem světové pověsti a
světového rozsahu, a ani tomuto, ani onomu nechybělo obdivovatela a
uČedníku, kteří se jen pro ně zabrali do nepřístupných záhad naŠí
mateřštiny. Oba básnici, skvělý řečník a nádherný myslitel, dotýkali se
otázek světového dosahu a nesli ve své hrudi kus evropského
svědomí kulturního. Každý ovšem jiným zpfisobem. Jaroslav Vrchlický,
duch neklidný, těkavý a rozsáhlý, spěchal od problému k problému
a s geniální skoro nervosou proměňoval je v terna ta, básnického ře~.
nictví, v úchvatné antitese slovního umění, v strhující pathos slova
zároveň barvitého a skulpturálního. Otokar Březina, duch soustředě.
ný, kladný a soustavný, těŽce fil tragicky své problémy proiíval, aŽ se
proměnily v sou~ástku jeho slOŽitého Já, planuly tam podvědomým