se cesty našich mladších básníktl v posledním desítileti od Březiny
odvrátily. Po této stránce jest Otokar Březina pro budoucnost, která
ho musí teprve dortlsti, velikým problémem a nesnadným úkolem.
Avšak dojmem daleko vetší novoty a cizosti než Březina - básník
ptlsobil od počátku Březina-myslitel, od poety neoddělitelný, který,
Svítáním na západě počínajíc nastupuje odhodlaným krokem, s
očima upřenýma k nebi, s nárucím objímajícím svetY' svou vzneŠenou
pout za Absolutnem. I oba velicí náboženští lyrikové generace
lumírovské, Julius Zeyer a Josef Václav S!2dek zdají se ve své teskné touze
po Bohu Cl po smrti, obsahující slib věčného života, nepatrnými proti
paroxystické inspiraci tohoto nenasytného pijáka vína silných, které
štípily smutek a samota; teprve jím té~ v oboru poesie nabyl mlš ná·
rod práva osobovati si název národa náb02enského. Bylo to v době
positivistické vedy a materialistického názoru, v době náboženství
hmoty a přírody, jemuz sloužil Jaroslav Vrchlický v době
odevzdaného agnosticismu, kdy Otokar Březina volal na hranici svých dní
velkým hlasem, Rozšiřte Boha!

Byli on naším prvním básníkem mystickým, a to v jiném smyslu
slova, nez Julius Zeyer, který tajemství hledá a před ním ve zmatené
pokoře klesá; zde přihlašoval se duch smělý, nadaný visionářstvím,
intuicí Q spolu silnou vtlH, který tajemství rozumí, který je organisuje
Q který je úplně staví do služeb Života. Březinova mystika pila z
mnohých zdrojtl, od indické metafysiky az po schopenhauerovskou
filosofii, od antické gnose az po entusiasmus katolických mysliteltl, ale
také od biologického evolucionismu až po odvážné hypotésy moder.
ní fysiky; nedá se prostě vměstnati do jediného systému mystického.
Jest Otokar Březina myslitelem křesťanským? Víra v tajemnou vinu,
v prokletí tvorstva lil v potřebu spasení zdají se pro to ~luviti, a také