struktivní, jehož smysl, projevující se nehlučnou for·
mou, chápala literární mládež jen postupně. Důsledkem
snahy o státoprávní odvídeňštění bylo soustavné, napiaté
a vysoce úspěšné úsilí o vybudování samosprávy v
obcích a okresech a vynikající účast, jakou při této
přestavbě administrativy měli čelní zástupci stavu selského,
potvrzovala názor o vůdčím postavení zemědělců v ná·
rodě, jemuž přizvukovala většina vzdělanstva. Jistě to
souviselo se starým romantickým kultem lidu a venkova,
jak mu po Čelakovském, Erbenovi a Němcové dávali
výraz z Májovců hlavně K. Světlá a Vít. Hálek, ale přece
byl rozdíl patrný. Neběželo již o skromného rolníka,
přikrčeného ve stínu starodávné sroubené chalupy, který
úzkostlivě lpí na zděděných mravech a s nimi uchovává
i ústní i myšlenkové podání svých předků, nýbrž o "rod
oněch hochů, jichž ruka za osvětu, svobodu a jiné
krásky, nedosti tam známé, nám po venkově břitký oštěp
láme". Uvědomělý sedlák, kdykoliv hotový promluviti
rázně na táboru pod širým nebem, zasednouti rozvážně
do samosprávného sboru a odtud čeliti zvůli byrokracie,
novodobý český zeman, pevně sedící na zděděné půdě,
vzdělávající ji vlastní rukou a rozmnožující otcovský
lán, se stává hrdinou také v poesii, když byl v hudbě
zapěl jeho chválu Smetana monumentální selankou
stadickou v "Libuši" i mohutným chorálem "Rolnická".

Svat. Čech, ač syn úředníka patrimoniálního, se cítil
především vnukem českého sedláka a dal tomu opětovně
hrdý výraz, a to nejenom přímými oslavami selství
v cyklu "Ve stínu lípy" a posléze v "Sekáčích". Českým
uvědomělým zemanem jest otec Václava z Michalovic na
Rvenicích, v něj se chce vychovati jak rozháraný mladý
inteligent Václav 2ivsa, tak dočasně aristokra lickými
sny ohlouzený Jan Burian. Podobně se zalíbí i Jos. V.
Sládkovi, pocházejícímu vlastně z rodu venkovského
živnostnictva, v selských předcích, jejichž stavovské

12