9

rickeho kronikáře. V boji s předsudkju nenárodní šlecht lil
i v odIporu plroti církevni reakCi se Neruda ukazlOval
neÚlp~osným pi1'otivníkem se střelami jlÍZ!li~ posměšnými;
jeho rozmarné P!askvily temného klerikalismu i staro~
plainenské s~lld1ivosti v literatuře a IžIivotě jsou nejlepší
úroidou, !VZlešlou op~~dJěnJě: Zle setbiu Havlíckbvy. Jeho
bystro2Jrak umoŽlnil uhodnoutiznakydJělnkkého hnutí;
l'lIl'Otl:1Íkavýi smysl pro dobové :potřebI!J a spoleeenskou
,SlPll'ávedlnost p,rojevH, upororňuje na podceňované IOtáz"q:li
casové, na př. hmotné zajištění spisovatelů, v2Jdělání
dívcí a úpravu pom~iI'U slU'žcina k zraměstnavatelce.

. Slovesné podání Nerudov'Ý'ch feuilleton'Ú podléhalo
'ZIm~nám. V 60. a 70. létech pracoval Neruda s plnou
chutí a soustavně: sebral si sVlědomitě mosaikovou látku
a seskuplÍ! ji úm~rnJě kolem základní myšlenkjy; tak
v2Jnikal'y j,eho "studie kr,átM a kratší". P02Jděj'i nastalo
obidbbí "drobnÝ'ch klepu", libovolně 1mip!rovisovaných
beZ! pevné osy; tíha nucené práce unavovala stárnoucího
a churavějícího spisovatele. Ale přednes Z'Ůstával v
podstatě týmiŽ!: švitorná2Jábava se čtenářem a lehký
poS!mě'ch sobiě samému 2Jdůvěrňovalill c'auserie, přeplněné
karikaturními nadsázkami, rozmarnými dtáty, drobnými
anekdotami, vHplY' slovními i vě'C'nými, duchaplnými
narálžkami. Výsledkem blyl humor někdty groteskní, jindy
vlídně filosofic~y, jenŽ! pirov,á:2Jen VŽldry .citem, stál věrně
ve sluZlbě (nlÍirodní i kulturní Výdl0ViY.

K Neruďovým novinářskym povinnostem :nále~lo
také Zplravodajství divadelní a výtvarné. "Proz;atímn.í
Pivadlo" plr~ž!s!ké 'oWlo v něm po herecké, režijní i
slovesné str,ánce so~dce a kronikáře stejně splfavedli~
vého jako laskavého, který Iddbře jsa věd!om', 00 zlna~
m~á jevištní umění pro osvětu, přip,ravoval horlivě
pfůldJu mieli u:m~ld i v ob~nstvu pro velké Národní
divadlo; do r~esanČ11í budovu na náblřéží však Neruda
nev1ťro~, a r. 1880 se končí jeho činnost referentská,