12

rov.áalí, houstly z lát~y, pro feui11etOll1lI1í studii v nánIět
pOvídkový. To se stupňovalo v b'rethartovských
"Trhanech" (1872 a 1876), kde zhuštěné výjev,Y z C'eskěho
blOSáJckého života s úžasně sporou a plnou povahol{res~
bio.u príma k:Hpí dějovým pohjybem. me, teprve K'dHZI Ne~
ruda sáhl pITo námJět do nejdražších <liětských vZpomí~
nek na svůjl starolplr~ký, domov; k~!:J"~ do vlažiného
ov2Jduší shovívavého hUilT10ru a lidumilné něh,U piOz'Vedl
(Jelou čtvrt malýd1 lidí; kQUž ve svrchované objektivitě
zJm1iml sám za svými figurkami, tiUP1kk\!:J, Hdsk~ma v d.rob:~
nýclJ! bl~~h, radosteCh a smutcích, pbdařilo se mu
vl!:Jtvořiti dílo klasické, plné domlálciho svérázJu a ne~
rUldovské osobitosti. Jsou to "Povíd<ky mlalostrymské"
(1878). Nejdelší 2J nich vznikla v sousedství •• Arabe~
sek" a jejich nesourodou, kouskovitou technikou p~e~
SJ!:J'oonou subjektivismem, ale j,ádro knihlY, skládají struč~
né, pointované, dokonale zaokrouhlené novelistické práťe
2J tříletí 1875-1877. V některýdl soustředil se sp'iso~
vatelův zájem na l{resbiu postavičk~, v jinýclť upoutal
jej, drobný, ale výZlt1acný~ povídkový, děj, tlJěkolik
pohro~eno jest samoúcelně do náladové atmosfér!y. M.istr
realistického genru blYl správně veden svou mocně
v:Uvinutou autokritiČt1Ostí, neopouštkl~li svého
nejvlastněfšího plole, povídkové to drobnokresb!1:l. Vzácnou výsadou
•• .M:alostranský'ch povídek" jest jejiCh humor, jenž se
casto usmívá skrlle slZ!!:J. a nepotřebuje již! ani b'urleskl!:J,
ani násilnÝ'ch p!rotikladiú; kniha v něm sládne jako
hro:zen v laskavém slunci poz!dního léta. Humorem, po~
:z18lcuj'Ícím idodatečlnJě mladé pošetilosti, pyšní se také
veršovaný dodatek k "Povídkám malostranským", "Letní
v'i{,lolmíllky", zvláštní to ozdoba Nerudiovl!:J pozůstalosti.

Ještě před chorobou a osamocením, v plném roi~
kVětu sil, v positivistic'kém ()pojetní přírodními vlědami
a za n~éhb :ziaujetí 1p1ro ~ivotní hodnot:!:J svého
národa, usllujicího o svobodu, vztnikly 'Po odmlčení vice