15

než desetiletém "Písně kosmické" (1878). M:!:J$litelův
pohled na zhvězdJěnou obloh,u, při němž! c~lá bytost jest
mbhutně, V2Jrušena, p!fov,lÍ,Zen jest moderním .p'řírodo~
věidec'kÝ!J11' pom~ím hvlězdárský:m a kosmologickým o
vzniku a soustavě všehomíra. Básník opatřiv si odbor~
nou průp'ravu naukovou, promítl do kosmkkého rámce
celý vývoji Z1erně a lidstva a ú\ptlně se odpoutal lod
světového názoru křesťanského s jeho bohoslovím i
anthwpocentrismem. Ale umělec výbojné obraznosti muezl
v hvězdném divadle vesmíru obdobu lidského nitra
a mezi úchvatnou ohromností kosmu a tklivou ne~
p:atrností člověka sklenul hlubokomyslným humorem
i nevi!:l~rPiatelnou láskou jednotící most; buď zdrob~
ňuje a 2ldůvěrňuje dějstva vesměnlilÍi po lidsku· nebo
Zlájkladní vztahl!:l, člověkovi!:l plI"om'ítá do rozměrů kos~
miC'kých. K tomu se mu hodil dvojí rŮZ1norodý sloh
b!álsniC'ký, který se v díle pestře střídá. Někdy s pří~
klqnou k lidovému poplěvku motuje 'lehounké, hravé,
roztm:arné p'ísně, jind,y s velkým nákladem básniC'k:.ého
řec'l1Jění dumá v ůěžký,ch skladbá>eh meditačních po způ~
sobu tehdejší mladé školH bá,snkké o tragedikh 'Ve
vesmíru i lidském mikrokosmu; uprostřed stoji výmluv~
ně naléhavéchanson:!:l vlastenec~y i karaktemě výchovné.
Lee nejmocněji Plůsobí tam, kde se vyjadřuje svým
rázovitým slohem, zach:!:lcuje~li úseeně, 'hutně, a stručně
přírodní dějství v nejtnapiabějšíCh jejich okamzidch jako
symbollH dtového života vlastního.

Takto dokázali!:! "Písně kosmické" nejen že básník
jest pln mu.fué tvořivosti, ale i že pracuje scdou svou
opravdovostí o průvodním výnZiOvému umění. Neměl ho
použíti dříve, než nemoc a samota přeoraly hluboce
jeho nitro a tak mu doPOIDfohlH k zralé
moudrosti.životní. Pak vlynořila se z hlubin duše dve doplňující
se díla: objektivní eplika uzavřený'ch císel a nejsub~
jektivnější lyrika deníkového rázu.