16

oIdkaz:uje národu, jaků poslední moudrost života,
započ'atého v kritkké skep~i střízlivého světoobčana.

Poslední tři léta Nerudova !života p[IYlllula pomalu
a těZlce beze slUil1ce .a bez' pdsruě. Novináfsk'ou cínnost,
kter,IÍ mu zbiyla, plOkládal zla pouhou robotuchleblJ1í,
a lP\Sal~ li týld~nní své feuilletonlH !ptrO obveseleni č'tenářu,
dtil se sám oním 'humoristou, "jen1ž klb kbutlťu j(le Q
p~áce". Praha posk;'Y,tovala mu leda dvě tři ulice, abl!:F
se j~m'i těZl~ vlekl, oplřen o r,ámlě sluhovo; i návštěv.a
J ubHejní výstavi!:l, j~ p:atřili!:l, jeho poslední Mdk!:J, při~
nesla mu vice obtí~ Inež uplřímné rad!osti. Za výstavního
jásotu pra~ského ZOOIřel dne 22. srpna 1891 a poh'řb<m
byl na Vi!:lŠ'ehrélldé nedaleko V. Hálka a B. S;metany.

Nebylo plOtřebí dlouhé doby, úd Nerudbva skoou,
aby Ibyl do~UJěln jehbvelky vyeJna!m1 bi~ickl(j! a ná~
rodiní. Kromlě v,ydání sebranýdlsp1is'Ů a nlělkblik'a pietníCh
ro~oru jeho děl url!:l,chlila to i jednOlJ:TI!yslná shbda,
s níž mladá pokolení dovolávala se Nerudy jak'o svého
mistra. Dnes, ~dl!J třicet let přešlo přes jeho hrob:,
ne pouze znalci a literáti, ale celý národ ví a vděčně:
v~y~nává, ze se v ČedťéÍich napilnHa Nerudova slova ptrO~
nesená v "Písních kosm'kký'ch" se sp1rávným pOZ!l1áním
vlastní ceny a v jasnovidnosti v'ěštecké:

neMěl b:ych, ai' jednou dokonám, - odpustte hvh'dné
touze - jak Měsíc 'Svftit lidstvu dál - tak dlouz'e,
ach tak
dlouZ'e!(
:.::t:a:~
~~&;: